Naše rakouské rybářské dobrodružství začalo před hotelem Braurup v Mittersillu, kde jsme měli v půl osmé ráno sraz s našim kamarádem Jardou Bartoněm ml. Jarda žije v nedalekém Zell am See a nabízí průvodcovské služby pro místních revírech. Překvapením pro nás bylo, že ho doprovázel i jeho otec Jarda Bartoň, kterého širší muškařské veřejnosti určitě nemusím zbytečně představovat. Pro méně znalé se jedná o jednu z legend českého závodního muškaření, který nás několikrát reprezentoval na mistrovství světa i Evropy, zároveň je kytaristou z legendární kapely Citron.

Po příchodu do hotelu jsme navštívili malebný rybářský krámek, kde jsme si dokoupili nezbytné rybářské drobnosti. Následně přešel čas na výběr revíru pro dnešní den. Po chvilce debatování s Jardou a místním „prodejcem“ Andrejem, který je ze Slovenska, což domlouvání ještě zjednodušilo, jsme se rozhodli, že dnes navštívíme řeku Salzach.

Salzach je největší řeka v okolí, kde se zároveň dají ulovit ty největší ryby a řeka střídá regulované i přírodní úseky. Dostali jsme tipy na spoustu zajímavých míst, popřáli si hodně rybářského štěstí a vyrazili k vodě. Jarda s tátou měli své plány a vyrazili na jinou zajímavou řeku.

U Salzachu nás trošku zaskočila kalnější voda v řece, která byla pravděpodobně způsobena bagrováním v horních úsecích řeky. K naší nelibosti se řeka během dne vůbec nepročistila, takže naše úspěchy nebyly nijak výrazné. Ryby, které jsem ulovil, přišly na kombinaci černé pijavice s oranžovou hlavičkou a žížaly na francouzském návazci v místech, kde se voda čistila díky nezkaleným přítokům. Mojí snahou bylo, aby ryby mušky viděly i v opravdu kalné vodě a kombinace pijavice a žížaly mi připadala nejlepší a pro ryby nejlíp viditelná.

Jezerní muškaření v Rakousku

Po trošku hořkém dni na Salzachu, kdy nám podmínky prostě nepřály, jsme ještě večer přejeli k mému oblíbenému rakouskému jezeru, u kterého jsme přespali. Během mrazivého rána jsme si nafoukli belly boaty, navázali pruty a běželi k vodě.

Nutno podotknout, že jezerní muškaření v Rakousku je trošku jiná pohádka než u nás. Vzhledem k tomu, že zde žijí především přírodní ryby, tak zapomeňte na používání pestrobarevných lur, velkých mokrých mušek a silných vlasců jako na našich rybnících. Chytání je zde hlavně o jemnosti, takže pokud nebudete zrovna stahovat nějaký pstruhový streamer, tak si připravte prut AFTMA 3-4 a dlouhý jemný návazec. Stěžejními technikami bude suchá muška, muška splávek a mokrá muška v kombinaci s různými malými nymfičkami.

Na námi zvoleném jezeře se vyskytuje hojně i lipan, takže jsem ani chvíli nepochyboval o tom, že se chci pověnovat hlavně suché mušce. Jak líp si přeci užít podzimní lipanění. Prvních pár kopnutí ploutvemi mi potvrdilo, že chytat v Alpách na podzim z belly boatu, pokud se člověk pořádně neoblékne, není vůbec sranda. Po pár hodech na volné vodě bez žádného záběru jsem se začal zaměřovat na příbřežní partie. Strategie se vyplatila a byl jsem odměněn úlovkem několika menších lipanů, ti přišli na přírodního broučka z hnědého kohouta.

Nějaké ryby jsem sice pochytal, ale pořád to nebylo úplně ono. Velká změna přišla ve chvíli, kdy se do vody začalo opírat horské sluníčko a ryby se dali ve vodě konečně vidět. Jelikož už jsem byl fakt promrzlý, rozhodl jsem se pro chytání ze břehu. Před prvními náhozy jsem si ještě prodloužil celý návazec, konec jsem zeslabil na průměr 0,09 mm a nasadil oblíbenou přírodní CDC jepici vel. 20. Soustředil jsem se na chytání na oko, takže jsem si vždycky našel rybu, na kterou jsem házel.

Druhým hodem se mi hned podařilo chytit lipana přes 40 cm a postupně jsem přidával rybu za rybou. Zbytek dne probíhal ve stejném duchu, podařilo se mi chytit spoustu krásných lipanů a po předešlém nezdaru na řece Salzach jsem si výrazně zlepšil náladu.

Salaach

Blížil se nám poslední den naší výpravy, ve kterém nám Jarda zorganizoval výlet na řeku Saalach, z rodinných důvodů se sice nemohl zúčastnit, ale i tak nám předem dal spoustu zajímavých informací a rad. Saalach je velká podhorská řeka, kde je spousta peřejí a proudných úseků, kterými mi hodně připomínala slovinskou řeku Soču. Kvůli tomu je oblíbená i mezi vodáky, kterých je tu ale přiměřeně a rozhodně se nechovají tak, jako naši "pseudovodáci" ve Vyšáku.

Při prvním pohledu na vodu mi bylo jasné, že zde bude chytání hlavně o nymfě, a tak jsem si na francouzský návazec navázal dvě těžší tungstenové nymfy na tenký fluorocarbonový vlasec. Během prvních dvou hodů přišel  první záběr, jedna rybka mi spadla a dalším hodem jsem už z vody zdolával prvního menšího lipana. Začátek tedy vypadal opravdu slibně, ale další hodina a půl házení se nesla pouze v duchu pár dalších malých lipánků.

Bylo tedy načase popojít dál po vodě dolů a vyhlídnout si pár nových míst. Začal jsem tedy vějířovitě obhazovat mělčí proudy, ve kterých se lipani obvykle spolehlivě ukrývají a čekal jsem na jakékoliv pozastavení mého indikátoru. Netrvalo dlouho a přišel razantní záběr, během kterého mi bylo jasné, že mám tu čest s jedním z místních velkých lipanů. Při zdolávání takové ryby na tenkém návazci je důležité si rybu podejít s proudem, poté zvednout prut a rybu navést do podběráku. Tímto způsobem se dá dostat i velká ryba do podběráku opravdu rychle a není zbytečně vysílená zdlouhavým zdoláváním.

Lipan ze Salaachu

Po záseku jsem tedy začal rybu pomalu podcházet a ve chvíli, kdy jsem byl pod rybou, už jenom stačilo rybu pomaličku navést do podběráku a po rychlé fotce ji zpět pustit do jejího živlu. Ze stejného místa jsem chytil ještě 3 pěkné lipany, pár menších ryb a překvapením byl i duhák kolem 30 čísel. Duháci se zde vytírají a při zdolávání předvádí opravdové rodeo. Tomášovi se zatím ulovit lepšího lipana nedařilo, ale namísto toho si našel hejno již zmíněných duháků, které odlovoval s matematickou přesností.

Při dalších toulkách po řece Salaach se nám naskytl pohled na krásná místa, která ale spíše docenila partička místních vodáků, než my muškaři. Řeka se zde stáhla do užšího koryta mezi obrovské balvany. V jednom místě jsme se s Tomášem pokoušeli řeku přebrodit na druhou stranu, z čeho se stal adrenalinový zážitek, při kterém mě Tomáš držel za ruku a já se jenom vznášel v proudu. Moje záchrana se samozřejmě neobešla bez Tomášovy “koupačky”, já paradoxně zůstal v suchu!

Na druhou stranu se nám tedy podařilo přebrodit až o pár desítek metrů výš. Níže po vodě si na pár hezkých lipanů sáhnul i Tomáš, průběžně jsme chytali i přírodní duháky a postupně jsme se vraceli zpět pár kilometrů k autu. Cesta se samozřejmě neobešla bez prochytání již předtím navštívených míst. Tři dny rybolovu v Rakousku byly u konce a už nyní se těšíme na ty další!