Lukáš Pazderník a Jan Pecina odkryli vítězné vzory z úspěšného ME.
Během rozhovorů s Lukášem Pazderníkem a Honzou Pecinou publikovaných v našem seriále na přelomu roku jsme se vrátili i k loňskému Mistrovství Evropy konaném v Laponsku, které Lukášovi přineslo zlato v soutěži jednotlivců a náš B-team vystoupil na stupeň nejvyšší v soutěži družstev. V souvislosti s tím, že letošní srpnové MS se bude opět konat v Laponsku, jsem se rozhodl závodům v severských krajích věnovat jeden díl seriálu a ukázat čtenářům vzory úspěšné při lovu divokých potočáků a lipanů. Oběma závodníkům jsem položil podobnou otázku.
Tedy Lukáši, kdyby ses v myšlenkách vrátil zpět do Laponska, co podle tebe rozhodlo o tvém vítězství?
Náš tým měl spolehlivou a jednoduchou taktiku. Na jezeře, které bylo osídlené pouze bojovnými divokými potočáky, jsme lovili na malé zlatohlavé napodobeniny vážek nebo jepic (obr. 1) podél břehových partií porostlých rákosím. Na řekách jsme používali velké bobše a zlatohlavé nymfy, nebo naopak malé nymfičky aktivně vedené jako na mokro.
V můj prospěch hrál nesporně dobrý los, protože v současné době se světových závodů účastní celá řada závodníků, kteří se při troše štěstí mohou ocitnout na stupních vítězů. Tentokrát to zkrátka padlo na mne. Konkurence se ještě zvýšila účastí našeho B - týmu, ve kterém byli také samí dobří závodníci. Výhodou pro mne byla vysoká postava, protože závodníci menšího vzrůstu by v hlubokém proudu, kde jsem bodoval s velkými lipany, neměli šanci. Další výhodou byly určitě i zkušenosti získané z předchozích závodů konaných ve Skandinávii a během mých několika severských rybářských dovolených. S prutem v ruce už mám hodně za sebou, ale noční lov při půlnočním slunci v zádech nemá mezi mými zážitky konkurenci.
A jaká byla taktika B-teamu, nám řekne Honza Pecina.
Naše taktika byla zaměřená spíše na úspěch v soutěži družstev, tedy mít na kontě co nejmenší počet nul. Vycházeli jsme hodně ze zkušeností Martina Sušila, který revíry, na kterých se závodilo, dobře zná. Na jezeře nebylo co vymýšlet, jelikož tam bylo poměrně hodně potočáků a podobně jako náš A-team jsme chytali podél břehových partií, jen jsme používali zlatohlavou verzi Montány s marabu ocáskem (obr. 2) nebo sparklery (obr. 3). Závody na řece hodně ovlivnily vysoké průtoky, obzvláště poslední den. Také my jsme používali nymfy, ale také velké suché májovky a chrostíky. Právě za této situace se osvědčil lov na velké májovky v kombinaci se Sparklerem přitahované podél břehu proti proudu, které vždy dokázaly nějakého potočáka nebo lipana přimět k záběru. Rozhodujícím faktorem, který nás dovedl až k vítězství, byl týmový duch, jelikož naše družstvo velice dobře spolupracovalo a závodníci bojovali během jednotlivých závodů na doraz, což právě přineslo ryby i ve velice těžkých sektorech a tím i malý počet nul a celkové vítězství. Samozřejmě nám přálo i štěstí, ale to k vítězství vždycky patří.
Oběma závodníkům děkuji za ochotu, s kterou se s námi podělili o své zkušenosti. Na závěr bych chtěl připomenout, že po triumfu našich juniorů a úspěšném tažení na ME náš A-tým završil skvělý loňský rok na MS na Slovensku, kde získal druhé místo v soutěži družstev a Dan Svrček získal třetí místo v soutěži jednotlivců. Doufám, že se našim reprezentantům bude i nadále dařit a že se s námi některý z nich opět brzy podělí o své zážitky.
