Tento článek je částí seriálu Nebojme se muškaření, který byl poprvé uveřejněn v letech 2000 - 2002 v časopise Rybářství.

To, podle čeho dostal náš vybraný způsob rybaření své jméno, je umělá muška. Něco málo si dnes o ní řekneme a hned potom si jednu uvážeme na konec návazce a zkusíme přelstít nějakou tu rybku.

Nikdo dnes už neví, kdo první přivázal ke svému háčku nějaké peří, aby napodobil hmyz, který ryby tak chtivě požíraly, a použil tuto nástrahu místo skutečného hmyzu napíchnutého na háčku. Jisté je, že to bylo velmi dávno, mnohem dřív, než náš patron Svatý Petr chodil se svým učitelem po této Zemi. Důležité je, že tento vynález měl pro nás - muškařské nadšence - význam srovnatelný s vynálezem kola pro ostatní lidstvo. Ale vážně, umělá napodobenina hmyzu z peří, srsti, různých nitek atp. se stala tou kouzelnou nástrahou, dráždidlem, které dalo postupně vzniknout celé specifické technice rybolovu a výzbroji, která ji umožňuje.

Umělá muška je delikátní výtvor lidské fantazie a my se ji naučíme trochu poznávat. Materiál, z kterého mušku vytváříme, se na háček váže nejčastěji odzadu, od obloučku k očku. Ve stejném pořadí si nyní základní části mušky popíšeme a ukážeme na obrázcích.

Tedy na konci mušky, přesněji na konci jejího tělíčka, na zadečku přivazujeme svazek tenkých brv z peří nebo srsti, kterým se říká štěty (1). To nejčastěji u mušek, kterými napodobujeme jepice. U jiných mušek přivazujeme na zadeček kratší či delší střapeček (2), obvykle z výrazně barevné vlny (červený, žlutý nebo zelený) nebo ocásek (3) z velmi měkkého peří, které se ve vodě vlní a napodobuje tak pohyb. Někdy zadeček mušky jen lehce zvýrazníme konečkem (4) třeba ze zlaté či stříbrné lamety. U celé řady mušek konec tělíčka nijak nezvýrazňujeme.

Dalším logickým pokračováním je tělíčko (5), které bývá vzadu užší a směrem k očku se mírně rozšiřuje. Tělíčko vážeme hladké i chlupaté, někdy ještě se světlým bříškem a tmavším hřbítkem. Po celém tělíčku nebo jen v jeho přední části můžeme navázat delší ochmýření, kterému říkáme nožky (6). Na některých muškách vážeme k přední části tělíčka i křidélka (7), která obvykle směřují kolmo vzhůru či šikmo vzad. Vázání mušky dokončujeme naznačením hlavičky (8), na které někdy naznačujeme i oči.