Začne-li se hovořit o Belgii, napadnout nás může cokoliv, ale sotva to bude muškaření. V letošním roce byla Belgie spoluorganizátorem ME v kopané, a to byl i důvod, proč jsme v polovině května vyrazili s kamarádem Kozlem na krátký výlet na západ Evropy. Jako vždy, když je v autě alespoň trochu místa, jsem přibalil muškařskou výbavu s tím, že se na belgické ryby alespoň jednou vypravím.

Belgie je země rozlohou méně než poloviční než Česká republika, ale co se týče počtu obyvatel, jsou na tom obě země podobně. Deset milionů Belgičanů má i další společný znak jako Češi - kladný postoj k pití piva, ke kterému Belgičané masově konzumují smažené brambůrky. Belgie je rozdělena jazykově. Severní Belgie je obydlena Vlámy, jejichž jazyk je příbuzný holandštině, zatímco na jihu žijí Valonové, mluvící francouzsky. Výrazné odlišnosti mezi severem a jihem země jsou i v přírodním rázu krajiny. Přirozenou hranicí mezi dvěma odlišnými krajinnými typy je řeka Máza. Na sever od Mázy se rozkládá nížina, klesající od výšek kolem 200m pozvolna až k mořské hladině. Směrem na jih se zvedá vrchovina Ardeny, která stoupá až k masivu Vysoký Fenn s nejvyšším vrcholem Belgie Botrange (694m). Celé Ardeny proslulé hlubokými lesy a tuhými zimami, zůstávají dosud řídce osídlenou krajinou, která však v posledních letech láká stále více turistů. Právě z Arden vytéká většina řek, které jsou pro muškaře zajímavé.

Před odjezdem jsme mnoho času na shánění informací neměli, a tak jediným zdrojem bylo několik internetových stránek, které jsme našli pod adresou www.mouche.com. Belgické stránky doporučovali pro muškaření tři řeky: Semois, Ambléve a Lesse. Protože údajů o posledně jmenované řece bylo nejvíce, zvolili jsme právě ji. Z Bruselu, kde se nacházela naše základna, jsme zamířili po dálnici do kraje Namur, což byla necelá hodinka poklidné jízdy. Prvním problémem se ukázala kvalita informací z Internetu, především těch, které nám měli usnadnit nalezení místa prodeje povolenek k rybolovu. Na první adrese se ukázalo, že místní prodejce nám může poskytnout povolení k rybolovu pouze na místní potok, který nebyl pro muškaření vhodný. Na druhé adrese již pro změnu bydlel jiný nájemník. K dorozumění nám moc nepomohla naše chabá francouzština, ani stejně bídná znalost angličtiny u místních Valonů, a tak nebylo divu, že ještě po dvou hodinách pobytu v Ardenách jsme stále byli bez platného povolení k rybolovu, a co hůře i bez jakýchkoliv světlejších vyhlídek.

Štěstí se na nás usmálo až v městečku Han-sur-Lesse, kde se nachází asi 4 km dlouhý muškařský úsek řeky, spravovaný místní rybářskou organizací. Povolenky byly k dostání v pěkném baráčku prezidenta místní organizace. Podle našich informací se měla cena jednodenní povolenky pohybovat v ceně okolo 300 BEF (1 BEF = 0.9 CZK). Tato cena souhlasila, ovšem s tím, že bylo možné koupit pouze víkendové povolenky za cenu dvojnásobnou. Z našeho rozhovoru vedeného rukama-nohama jsem od správce zjistili, že do úseku nasazují pstruhy okolo 30 cm. Další otázka směřoval k muškám. Na naše české bobeše koukali Belgičané trochu skepticky a z jejich doporučení se dalo usuzovat, že upřednostňují klasiku - suchou mušku, což se potvrdilo i později u vody, kde jsme mohli pozorovat několik belgických muškařů v akci. Od správce jsem dostali k povolence i jeho nejoblíbenější mušku (viz. obr.), něco na způsob suchého chrostíka. Dále nám byl doporučen ještě i Royal Coachmen a různé druhy suchých mušek napodobující jepice. Zeptali jsme se ještě na základní pravidla rybolovu a kupodivu byla velice podobná těm českým - max. 4 ponechané lososovité ryby a minimální míra pstruha 25cm. Více jsme bohužel nerozuměli.

Toto je nejoblíbenější muška správce revíru v Han-sur-Lesse

Po zakoupení povolenek nás již nemohlo nic zadržet, a tak jsme spěchali co nejkratší cestou k vodě. Řeka Lesse zde byla asi 10m široká s průměrnou hloubkou asi 60 cm. Na úseku vytvářela řeka četné meandry a právě zde bylo i několik tůní s hloubkou přes 150 cm. Dno řeky bylo střídavě kamenito-písčité s občasnými nánosy usazených sedimentů, okolí řeky tvořily převážně pastviny. První velice příznivý dojem nám však zkazila skupinka vodáků, kterých se později kolem nás přehnalo ještě několik.

Kamarád Kozel začal na sucho, a hned po několika hodech hlásil první rybu, kterou však nedosekl. Poté podcenil sílu proudu a záhy zjistil, že na konci proudu je krásná díra, ve které však ve svých prsačkách nevystačí. Zatímco si vyléval belgickou vodu z kapes své nové nepromokavé vesty, já jsem o kousek po proudu na další díře vodil potočáka lehce nad 30cm, který se nechal přelstit na nymfu s měděným drátkem. Bohužel jsem díky špatné manipulaci s podběrákem boj s rybou na poslední chvíli prohrál. Neuplynulo ještě ani 15 minut od našeho vstupu do vody a již nás čekalo další překvapení. Tentokrát to však nebyla ryba, ale porybný. Při kontrole povolenek, které jsme očividně měli špatně vyplněné, nás taktně upozornil, že brodit můžeme pouze do 1 m od břehu, a to pouze v mělkých místech. Další domluva již byla díky jazykové bariéře opět složitá, a tak se s námi rybářská stráž slušně rozloučila.

Takto vypadá muškařský úsek pod městečkem Han-sur-Lesse

Příští hodinka byla ve znamení amatérské kanoistiky, kdy několik lodí ryby dokonale vyplašilo. Vodákům jsme rozhodně na obtíž nebyli, naopak Kozel ochotně roztlačoval lodě uvízlé na mělčině. Když voda trochu uklidnila, dostal jsem na Goldheada potočáka okolo 25 cm a o chvíli později hlásil podobnou rybu i Kozel, a to na prokurátora. K našemu údivu jsme neměli ani jeden záběr od lipanů, ba dokonce ani náznak, že by lipani v Lesse byli, i když to byla voda spíše lipanového charakteru. Jak jsme se později dozvěděli z Internetu byly lipani v Belgii postiženi určitou nákazou, která zapříčinila prudký pokles stavů lipanů v belgických řekách. Na mnoha revírech je údajně dnes lipan hájen celoročně.

Vhledem k zákazu brodění jsme se po celou dobu potýkali s jedním zákeřným nepřítelem. Pastviny, jimiž Lesse protéká, jsou obehnané plotem z ostnatého drátu, vysokého asi 1m. Na mnoha místech se tento plot přibližuje k řece na méně než půl metru, a celkem často je nutné plot z ostnatého drátu přelézat. Váše brodící kalhoty jsou tudíž v neustálém ohrožení.

Pomalu se blížila hodina našeho odjezdu do Bruselu, a tak jsme se s řekou Lesse rozloučili. Společně jsme s Kozlem konstatovali, že 600 BEF za několik hodin rybaření bylo přece jen dost. Pokud by však bylo možné koupit jednodenní povolenku (což na některých revírech prý lze) za 300 BEF, pak by byla cena mnohem přijatelnější. Zarybnění revíru se nám zdálo celkem dobré, nebýt značného množství vodáků, určitě by bylo možné nachytat více ryb. Údajně má být příští rok na muškařském úseku na Lesse vodácký sport zakázán. Jedno z nejdůležitějších doporučení pro všechny zájemce o rybolov v Belgii bude spojeno s ověřováním informací. Nevyplatí se 100% důvěřovat všemu, co se dočtete na Internetu. Příště před další návštěvou raději zavoláme na uvedená telefonní čísla a uvedené informaci si ověříme. Určitě tím ušetříme zbytečně strávený čas při shánění povolenek, kvůli kterému jsme zcela jistě propásli ty největší belgické ryby. Takže Ardeny, těšte se příště.

Zleva: kamarád Kozel, vicepresident a president místního rybářského spolku.

Prodej povolenek v Han-sur-Lesse: Alexandre Noël, Rue de la Lesse 3, Han-sur-Lesse, tel: 084-378059