Naše první společná zahraniční rybářská výprava MOL se uskutečnila začátkem června 2002. Bohužel jsme nebyli kompletní - chyběl nejmladší a nejpohlednější člen naší skupiny Lipan. Protentokrát byl omluven, neboť finišoval svůj studentský maraton na VŠE. Všichni jsme ho litovali, ale na druhé straně nechodí ještě do práce, takže je vlastně otázka, kdo je na tom hůře a kdo lépe.

Cílem výpravy bylo prozkoumat pstruhové nádrže ve střední Anglii a také se přiučit od Angličanů některé finty pro úspěšný lov duháků. Itinerář naší výpravy jsem úmyslně stanovil tak, abychom navštívili různé typy pstruhových nádrží. Plán byl následující:

Rutland Water - jedna z největších pstruhových nádrží v Evropě.
Eyebrook - středně velká nádrž s osádkou duháka, potočáka a tzv. modrého pstruha.
Thornton - malá nádrž s pohodovou atmosférou.
Ladybower - pstruhová nádrž v národním parku Peak District s "kyselou" vodou.
Carsington Water - nádrž s převahou potočáka.
Colwick - "městské" jezero na okraji Nottinghamu.

Pátek, 31.5.2002:
Sraz účastníků byl v Nottinghamu a již od začátku bylo zřejmé, že výprava nebude jednoduchá. Kozla před odjezdem chytil ischias přesně ve chvíli, když ve spíži přerovnával kartony Plzeňského prazdroje, které nakoupil při masivní slevě v místním supermarketu. Druhý člen výpravy, Muddler, dopadl ještě hůře. Své dva muškařské pruty viděl naposled, když je odevzdával ohyzdné anglické letušce. Co s nimi letuška provedla (prováděla nebo provádí), to je nám stále záhadou. Mé osobě se zatím daří relativně dobře.

Sobota, 1.6.2002:
První den jsme se vydali přímo do jámy lvové, na největší anglickou pstruhovou nádrž Rutland Water. Nemilé překvapení nás potkalo u pokladny. Domníval jsem se, že ceny budou o trochu nižší, než jak nás nakonec na Rutlandu zkasírovali. Denní povolenka nás přišla na 17 liber (na osobu) plus motorová loď za 21 liber. Měli jsme před sebou celý den chytání, a tak jsme se domluvili, že se poskládáme všichni na jednu loď a vždy dva budou chytat a třetí lelkovat.

Po krátkém boji s lodí (první zkušenost pro všechny) jsme zamířili k tzv. Normantonskému břehu, který se nachází mezi hrází a Normantonským kostelem. Toto místo nám poradil kamarád Terry (Terry bydlí pět mílí od Rutlandu, píše hospodské historky do místního plátku, nemá žádné vlasy, ale má skvělé tetování - prostě správný chlapík), který si tady den předtím výborně zachytal. Terry musel vyprávět o svých rybářských úspěších v místní putice, protože během 20 minut bylo okolo nás dalších cca 10 lodí.

Prochytávali jsme celý prostor dle našich možností, ale za celé dopoledne jsme neměli ani záběr. U několika muškařů jsme viděli pár chycených ryb, ale většina rybářů se okolo poledního vracela k rybářské chatě s protaženým obličejem.

Během polední přestávky se na nás přišel podívat Terry a nalil do nás trochu teorie. Jeho doporučení znělo: Při lovu na pakomáry prodlužte vaše návazce na dvojnásobek délky prutu. Můžete zkusit i metodu Bung. Pokud nebude fungovat nic, pak vyndejte rychle potápivou šňůru a začněte chytat na Blobsy. (obě metody vysvětlím v jiném příspěvku později)

Teorie je hezká věc, ale odpoledne bylo stejně efektivní jako dopoledne. Suma sumárum: v sobotu jsme zkoušeli vše (i české nymfy), ale záběr nebyl žádný. Kozel sice tvrdil, že mu při prvním náhozu vyjela po jeho stříbrném blýskači ryba, ale vzhledem k tomu, že si v průběhu dne spletl několikrát duháka s kormoránem (že by úpal?), tak bych si dovolil tvrdit, že kontakt s rybou jsme neměli. Snad v neděli.

Neděle, 2.6.2002:
Neděle se na nás usmála počasím stejně hezkým jako sobota. Jasné nebe téměř bez mráčků a lehký větřík od jihovýchodu. Naším dalším cílem byla přehrada Thornton. Zde jsme měli již předem zamluvenou loď, jak se však ukázalo, tak bez motoru. Naštěstí Thornton není příliš veliká nádrž a dá se celkem snadno během několika minut převeslovat. Přesto jsme pojali s Muddlerem podezření, že Kozel veslování na anglických jezerech očekával a že ischias pouze simuluje.

Správce revíru nám doporučil taktiku chytání na larvy šídel (koncová muška) a černé pakomáry (přívěs). Počet pakomárů závisel od délky návazce. Na návazec okolo 9-12 stop jeden přívěs a na delší návazec přívěsy dva. Důvodem pro větší vzdálenost mezi jednotlivými muškami bylo především počasí (slunečný den) a čistota vody (která byla mnohem lepší než na Rutlandu). Jedna z našich otázek byla i na délku návazce. Odpověď byla jednoduchá: čím delší, tím lepší. Konkrétní délka závisí na tom, jak dlouhý návazec jste schopni ještě ovládat.

Vzhledem k tomu, že loď se mi zdála příliš malá, dobrovolně jsem se nabídl, že vyzkouším chytání ze břehu a opustil jsem stále ještě optimistické kolegy. První rybu výpravy chytil Muddler na vlastní napodobeninu nymfy šídla. Další ryby bohužel nemohu seřadit chronologicky, protože jsem vyrazil ve svém slušivém neoprenu do míst, kde jsem očekával hladové duháky a loď s oběma kolegy se mi ztratila z dohledu.

Na břehu jsem se dost trápil. Předpokládal jsem, že budou ryby spíše v hlubší vodě, protože už bylo celkem teplo a mělké části nádrže se začínaly prohřívat. Asi dvě a půl hodiny jsem byl bez ryby, ale pak se na mě usmálo štěstí a během 10 minut jsem dostal dva duháky. V té době jsem zkoušel doporučenou kombinaci nymfa šídla + pakomár. Obě ryby zabraly v hlubší vodě v místech, kde bylo hodně zelené vegetace. Rozbor obsahu žaludku první ryby naznačil, že duháci sbírají miniaturní larvy pakomárů o délce méně než 0,5 cm. Jak to již většinou bývá, mušky přesně imitující potravu sbíranou pstruhy jsem s sebou neměl.

Mezitím naše lodní posádka hlásila další tři ryby (Kozel) chycené na zlatohlavou nymfu šídla. Jestliže v dopoledních hodinách byla z dvojice šídlo - pakomár úspěšnější napodobenina larvy šídla, v odpoledních hodinách tomu bylo přesně naopak. K večeru začaly ryby sbírat ještě nějaký hmyz těsně u hladiny, ale bohužel jsme nenašli tu správnou mušku, přestože každý z nás jednu rybu ještě ztratil. Den jsme zakončili s 10 ulovenými rybami. Proti sobotě to byl úspěch. Ryb se dalo určitě chytit mnohem víc, ale i tak jsme odjížděli plně spokojeni.

Před odjezdem jsme se ještě zastavili v rybářské chatě. Chtěli jsme se dozvědět, jaký hmyz se právě líhnul a jak jej napodobit. S největší pravděpodobností to prý byly jepice a muška na obrázku by mohla být to pravé. Vzor je variantou mušky Tup's Indispensable.

Pondělí, 3.6.2002 (Den D):
Pondělí byl sváteční den, protože britská královna slavila 50 let na trůně, a proto jsme si přispali. Také jsme potřebovali dovázat pár mušek, a tak jsme se domluvili na dopoledním vázání a odpoledním břehovém chytání na nádrži Eyebrook. Vázali jsme především pakomáry, mušky Diawl Bach a nebojácný Kozel se pustil i do speciálu na Eyebrook s názvem Rudá tajná zbraň (Red Secret Weapon). Počasí začalo být anglické (=nepředvídatelné), ráno sluníčko, pak nekončící mrak a déšť a pak zase konec nekončícího mraku a sluníčko.

Správce na Eyebrooku nám chtěl vnutit jednu loď (prý bude více úlovků než ze břehu). Vzhledem k tomu, že jsem jsi byl jako správce rozpočtu vědom našeho dosavadního rozpočtového schodku, namluvil jsem zbytku výpravy, že se jedná o marketingový tah a že břehové chytání bude večer lepší.

Během prvních 4 hodin jsme chytili pouhé dvě ryby (nymfa šidélka a olivový pakomár) a nepomohl ani Muddlerův podrobný průzkum dna nádrže (velké množství berušek, pakomárů a líhnoucí se chrostíci a jepice). Situace se radikálně změnila po bouřce a průtrži mračen. Nastal krásný podvečer, vítr se uklidnil a chrostíci a jepice se začali líhnout mnohem intenzivněji než dosud. To byl ten správný impuls pro ryby, které byly vidět stále častěji u hladiny. O první večerní úspěch se postaral Kozel, který během pěti minut chytil dva pěkné duháky (větší z nich měřil 47 cm). Muddler nevydržel tíhu situace a přesunul se blíže ke Kozlovi a vzápětí tahal dalšího duháka. Já jsem v té chvíli chytal asi 200 metrů od kolegů, ale protože Kozel je kamarád, tak mi ihned hlásil, že mají místo, kde berou duháci. Zařadil jsem se ihned za Muddlera a během chvíle jsem přemohl 4 hezké duháky a jednoho okouna. Kozel začal v duchu litovat, že nás na jejich místo upozornil, protože od Muddlerova přesunu neměl záběr.

Vypadalo to, jako kdyby se ryby stěhovaly od východního břehu k západnímu. Domnívali jsme se, že jdou za světlem, ale je dost možné, že pouze sledovaly líhnutí hmyzu, které postupně ustávalo v těch částech nádrže, které se zahalovaly do tmy. Každopádně na našem místě ryby sbíraly velmi intenzivně a nejúspěšnější metodou bylo házet mušky do míst, kde se právě ryba objevila. Přestože ryby lovily specifický hmyz, výběr mušky nebyl rozhodujícím kritériem úspěchu. Tím bylo dostat mušky do zorného pole ryb.

Těsně před desátou hodinou se to stalo! Ale to vám musí říct sám (velký bůh) Kozel vlastními slovy.

A to bylo z pondělí všechno. Vlastně ne úplně všechno - další dobrá zpráva na nás čekala na telefonním záznamníku. Muddlerovy pruty se našly!

Výrava MOL po střední Anglii II.