Břehové chytání na Carsington Water

Nevím, zda jste měli trpělivost číst mé zápisky z anglické výpravy MOL. Nějak se mi vše protáhlo (do délky i časově), ale toto je konečně POSLEDNÍ část z mého deníku.

Sobota, 8.6.2002:
Cílem předposledního dne naší výpravy byla nádrž Carsington Water. Na první pohled se tato nádrž jeví stejná jako ostatní nádrže ve střední Anglii, je zde však jeden (alespoň pro muškaře) podstatný rozdíl. To, co činí Carsington odlišným, je převaha potočáka v místní rybí osádce. Potočák se do Carsingtonu vysazuje již celou řadu let a pouze v posledních několika letech se začal vysazovat i duhák, ale v mnohem menší míře než na ostatních nádržích v oblasti. Všeobecně je potočák považován za chytřejší rybu než duhák a především z tohoto důvodu jsme měli obavy z eventuálního rybářského neúspěchu.

Muddler s potočákem

Lovit jsme začali nedaleko parkoviště v malé zátoce se zatopeným křovím. Na hladině se občas objevovaly kroužky od sbírajících ryb, což nás trochu povzbudilo. První úspěch se dostavil během několika minut, když Kozel vytáhl prvního pěkného potočáka téměř z křoví na larvu pakomára. Tečkovaných krasavců jsme nakonec v zátoce přelstili několik. Všechny ryby putovaly zpět do vody (což se může zdát tak trochu jako rasová diskriminace, protože ne každý duhák si v minulých dnech mohl být jist svým životem).

Potočák z Carsington Water

Chtěli jsme ještě prozkoumat další zátoky a tak jsme se vydali podél břehu směrem od přehrady nádrže. Přestože jsme do té doby úspěšnou taktiku lovu na pakomáry neměnili, prošli jsme asi dva kilometry, ale na žádném dalším místě jsme již neměli ani záběr. Vrátili jsme se tedy na původní úspěšné místo ke křoví. Tady se již začali shromažďovat místní muškaři v očekávání dobrého večerního rybolovu. I když jsme ještě nějakého potočáka vytáhli, již se nám nedařilo tak jako po obědě. Největší rybu dne chytil místní mladík (viz obr.) na místě nedaleko od nás. Slušný potočák neodolal olivové napodobenině nymfy šídla. Měli jsme již rybolovu za celý půlden plné zuby a tak jsme jednohlasně schválili odjezd ještě dlouho před soumrakem. Každopádně chytání potočáků bylo po pěti dnech zápasení s duháky docela příjemným zpestřením.

Colwick na jaře

Neděle, 9.6.2002:
Poslední den padla volba na místní vodu – jezero Colwick, které se nachází přímo na okraji Nottinghamu. Spíše než volba to byla naše lenost kamkoliv jezdit a z mé strany také trochu zvědavost. Přestože mám Colwick od bytu 20 minut jízdy městským autobusem, ještě jsem zde dosud ani jednou nelovil. Měl jsem k jezeru jakousi neurčitou nedůvěru. Jezero Colwick totiž patří městu Nottingham. Asi jako kdyby město Praha, Plzeň nebo Brno vlastnilo pěknou nádrž a na ní provozovalo komerční rybolov. Prostě český maloměšťácký komplex, že všechno obecní bude zřejmě naprd. Není to však tak. Colwick je pěkné jezero s možností rybolovu z lodě i ze břehu. Dokonce má i vlastní hejno kormoránů.

Nedělní počasí bylo psí. Foukal vítr a pršelo. Velkoryse jsem navrhnul kolegům, že začnu lovit ze břehu. Už jsem se těšil do teplého neoprenu. Svou velkorysost jsem ocenil především při pohledu na nebohé kamarády, kteří zabaleni v pláštěnkách statečně posouvali svoji pramici hlemýždím tempem proti větru na druhou stranu jezera. Když se po dvou hodinách znovu přiřítili s větrem v zádech, se ztuhlým úsměvem a bez záběru, mohl jsem se jim pochlubit zdoláním půlmetrového duháka.

Duhák z Colwicku

Další dvě hodiny jsem strávil na lodi s Kozlem. Byl takový vítr, že nešlo loď udržet na místě ani s pomocí kotvy. Rozhodli jsme se pro drift kolem břehu směrem ke kamenům s kormorány. Občas bylo slyšet silné šplouchnutí, ryby zde tedy stoprocentně byly. Prvního pstruha jsem měl na prutu já. Opět asi půlmetrový duhák však mého pakomára po dvou skocích vyplivl. Téměř u konce driftu, několik metrů od břehu hlásil další záběr Kozel a tentokrát půlmetrová ryba skončila v podběráku (a pak zase šup do vody). Na poslední dvě hodinky nám pro změnu vysvitlo sluníčko a naši rybářskou výpravu jsme dokončili v absolutní pohodě. Colwick rozhodně nezklamal, spíše naopak.

Na závěr ještě pár rad pro všechny, kteří s jezerním muškařením začínají. Jedná se o shrnutí našich nejdůležitějších poznatků z výpravy. Je to taková všehochuť, ale možná se vám naše zkušenosti můžou hodit.

Jezerní muškařina může být pěkná řehole. Hodiny házení bez ryby nebo dokonce i bez záběru jsou relativně časté.
Pokud vodu neznáte, zeptejte se místních, kde a jak lovit.
Na velké neznámé vodě nic nezkazíte, když budete lovit tam, kde je většina lodí.
Večerní chytání ze břehu může být často úspěšnější než z lodě.
Pro celodenní chytání z lodi si vezměte něco měkkého pod zadek.
Před cestou do zahraničí si pojistěte zavazadla (pruty).
Nebojte se experimentovat – často nejnemožnější metoda a nejhroznější muška jsou nejúčinnější.
Záběr od ryby může přijít kdykoliv.
Lovíte-li ve dvojici nebo v trojici z lodi, dejte pozor na své kolegy při nahazování. Především za větrných podmínek. Noste vždy polarizační brýle jako ochranu před muškami vašich kolegů!!!
Délka hodů může být za určitých podmínek klíčová. Vyplatí se daleké hody trénovat.
Jezerního muškaření se není třeba bát. Nachytá i začátečník. Stačí mít otevřené oči a selský rozum.

Výrava MOL po střední Anglii I.
Výrava MOL po střední Anglii II.