Už čtvrtým rokem váhám, jestli o této oblasti něco napsat. Klesající úlovky z těchto revírů, invaze kormoránů a přítomnost muškařů s košíky mě přesvědčily, že už je stejně jenom málo co ztratit. Vím, že si to tady přečte autokar masařů, ale zároveň také vím, že tento server navštěvují (doufám, že převážně) i svědomití lidé, a právě těm patří následující řádky.

Třetí návštěva Jeseníků začala v pátek 12.5.2006 odjezdem z rozpálené Prahy po dálnici D11, kde se z důvodu nehorázné jízdy uvolnila hadička z AC pumpy v žigulím motoru, což se později projevilo chronickým výtokem benzinu do motoru a následnou inhalací v kabině.

Vyčištěná obloha nedávala naději na nějaké zásadní úlovky, ale to se mělo brzy změnit. Předpověď na víkend byla příznivá - postupné přibývání oblačnosti od jihozápadu s možností bouřkové aktivity, přitom ochladit se mělo jen o pár stupňů. Tlaková prognóza střídavá. Fajn.

Našim cílem byly Hanušovice, kde se stékají tři toky - řeka Morava, Krupá a Branná. (Popisem se zabývat nebudu - hodně podstatného je toho v sekci revíry.)

…mělo být spíš třináctého. Kolega Ondřej zkusil Moravu 24, v které teklo nadstandardně vody. Já zkusil říčku Krupou, kde jsem v minulosti slavil nejeden úspěch, a krásně si zalovil. Na hřebenech Jeseníků bylo ještě trochu sněhu, což se projevilo i zde. Proud byl dravý, ryby v proudnici na nymfu nereagovaly. Sběr s hladiny žádný, i když „zrcátka“ byla doslova pokryta hmyzem! Vyhazoval jsem tedy pstroužka za pstroužkem na goldheady všech velikostí a barev. Všechny ryby do 25 cm. Pijavice hodovaly na jejich tělech v neuvěřitelných trsech, ba nasávaly i v tlamách ryb nebo na žábrách. Zkusil jsem tedy chytat s pijavicí z peří marabu a velikost úlovků se trochu zvětšila - jedna ryba asi 28 cm! Navečer jsem tahal ještě streamra, ale už nic nepřišlo.

Ten den Ondra udělal své první zero za poslední dva roky, ani se mu nedivím - chytat na takovém „vodopádu“ je docela makačka.

Po důkladném uvážení geomorfologických vlastností krajiny jsme se rozhodli zkusit Brannou, neboť její koryto není obklopeno tak rozsáhlou nivou a má menší povodí. Vyšlo nám z toho, že by se zde už nemusela voda ze sněhů a dešťů tak projevit. Branná je podle mého názoru nehezká řeka prakticky 100% regulovaná. V minulosti byla silně znečištována. Ve vodě plavaly balíky hlenu což rybám deformovalo páteře, čelisti a nebo způsobovalo vyrážky. Dnes už v obci X stojí čistička, která vypouští „jen“ jakési hrudkovité bahénko. Voda už tolik nepáchne.

Naše úvahy se potvrdily. Voda byla mírně nad normálem. Od jihu se do Jeseníků valil jeden dešťový mrak za druhým s blahodárnými chronickými přestávkami. Zakuklen do vojenského konga jsem zabrodil do tůně. Hned šel lipan 35, potočák 30 a potom až do tmy jsem měl prut ohnutý do oblouku a padly všechny mé osobní rekordy v počtu pstruhů a lipanů, které do té doby držely jiné řeky. Když jsem tahal už nějakou patnáctou 35, byl jsem konsternován. Větší kusy na sebe nenechaly dlouho čekat. V tůni pod prahem z naházených balvanů jsem si všimnul dvou prakticky současných srkanců z hladiny vývaru. Sundal jsem proto březnovku a přidal na tandem ještě jednu goldheadku. Vyplatilo se. Nejdřív šel lipan 41, pak to proložila 36tka, načež se vynořil praporec černého lipňe 43. Toho jsem si chtěl už vyfotit, ale po souboji byl tak unaven, že se točil břichem vzhůru. Protáhl jsem ho tedy opatrně mělčinou a až pak s noblesou odplaval. Všechny ryby, ač pokryty nechutnými trsy pijavic, nejevily známky nějaké únavy nebo jiných negativních symptomů doprovázejících tohoto parazita. Kdo ví. Třeba jsou jim ještě užitečné, neboť nacucané krví nebyly a voda v Branné rozhodně nebude celý rok bez překročených emisí různých látek, což se zajisté projeví i na kvalitě masa ryb. Lipani byli už evidentně vytření (až na jednoho), takže jsem se snažil moc nebrodit na štěrko-písčitých lavicích, ale bral jsem to pokud možno prostředkem. Lépe se nahazovalo do zrcátek za kameny nebo na rozhraní proudů, aniž by byla šňůra ovlivněna jiným proudem. Udržoval jsem tak neustálý kontakt s muškou, až přišel jemný drbaneček, který na absolutně klidné vodě od lipana zase tak často nepřichází. Toť k taktice lovu.

Opět na Branné. Rybí aktivita už trochu polevila, stejně tak přeháněk bylo míň. Přesto jsem si krásně zarybařil a kolega Ondřej svedl opravdu krásný souboj s vitálním 39cm lipanem. Ve snaze pokořit v Jeseníkách nějakého pstruha nad 40 jsem počal okolo 20:15 streamrovat a protahovat tůně s pijavicí o dvou očkách a flashovými zádíčky. Přelstil jsem 31cm obecňáka s ohromnou hlavou, kterému chyběla levá čelistní kost (maxillaria) - asi genetická deformace a nebo to měl od třpytky. Vlezl jsem pod hnusně zregulovanou zatáčku, kde hloubka mohla činit 1,5 m, když tu se v zrcátku udělal velice slibný vír a hladina se zavlnila. Přivázal jsem tedy rychle na tandem k pijavici ještě mého speciálního palmera s fluorescenčními prvky a opatrně protáhl tůň. Najednou rána do prutu, v zrcátku se voda vzdula a ryba jako nic zmizela i s pijavicí v tlamě pod kameny 5 m proti proudu. Opravdu silná ryba. Použít vlasec 0.14 byla asi v tomto případě pěkná blbost, ale převazujte komplet tandem už skoro za tmy na jednu rybu, která může každou vteřinou ukončit svůj noční lov…

Morava 23 byla už od pátku v obležení automobilů a ve vodě bylo přeprsačkováno, stejně tak jako i na ostatních okolních revírech. Rybářský tlak vždy byl a je zde velký. Užitečné informace o této části řeky najdete v sekci revíry. Já sám z minulosti můžu zmínit duháky ke čtyřicítce nebo lipaní koncerty. V roce 2003 jsem tam měl na prutu neuvěřitelné ryby, které se ani neukázaly na hladině, než mi to utrhly (stejně tak ovšem i v hlubokých tůních na Krupé). Musel jsem spekulovat o parmách nebo o kapitálních pstruzích. Tenkrát jsem si užíval rybolov plnými doušky, neboť mušku Muddler Minow jako by tam ryby viděly poprvé. O rok později už na ni ani ťuk. Hodně se toho změnilo a něco patří už minulosti, jen co je pravda…

Dorazil jsem k řece v 10:00 nad obcí Raškov. Zabrodil jsem metr od břehu, když tu mě nečekaně silný proud donutil zatančit si čardáš na slizkých kamenech. Vody teklo opravdu hodně. Nicméně ryby byly maximálně při chuti. Šli samí potočáci pod 25 cm. Lipani žádní. Anticyklóna roztáhla oblohu, což vyvolalo ve vodě pohyb malých rybek. Lámal jsem si hlavu, jak přesvědčit něco většího, ale na takto velké řece jsem zkrátka neuspěl (neuměl). Zůstal jsem u suché mouchy a za dopoledne jsem měl na kontě přes 40 příbřežních rybiček. To mě znechutilo. Pod jezem u kamenolomu na soutoku s Krupou jsem napráskal ještě asi třicet škvrňat (nekonečné dublety pstroužků), a udělal si tak neslavný rekord pstruhů. Navečer jsme se s kolegou rozhodli zkusit Krupou, kde poněkud poklesla hladina. Ondra chytal v oblasti u vyústění náhonu zpět do Krupé asi po 1 km od soutoku s Moravou 24. Šli mu lipani kolem 35 cm a pstruzi obecní okolo 30 cm, a to na zlatohlávku a zlatohlavou nymfu chrostíka. Taky chytil hodně malých pstruhů.

Já jsem se jal obskakovat po kamenech malé tůňky a proudy v korytě paralelně s náhonem s oblíbenou Muddler Minow. Bývá tam celoročně méně vody právě kvůli tomuto náhonu, takže začátečníkům nemohu doporučit. Chvíli mi trvalo, než jsem si zajel styl, ale pak začaly ryby krásně reagovat na pocukávání s následným zdvihem k hladině. Braly to kolikrát i ve výskoku, nebo Muddlera dojížděly v odtoku z tůně. Vše šlo krásně pozorovat. Největší radost mi z tohoto úseku udělal pstruh 37,5 cm a siven 34 cm. Toho jsem (jako jedinou rybu sezony) s největším odporem a lítostí, kvůli babiččině pánvičce, zabil.

Kupodivu i v takto rychlé vodě se občas vyskytne slušnější lipan. V jedné tůňce jsem pozoroval kousek ke 40 cm, tak jsem se na něj selektivně zaměřil, ale i napodruhé mu sebral černé smítko od tlamy nějaký dravější pstroužek. Večer jsme si ještě zajeli na lipany na Brannou a nádherně je zachytali, i když nejtučnější dny už evidentně minuly.

Nastal čas rozloučení s Jeseníky. Vyrazili jsme zpět na Prahu s tím, že po cestě vyškolíme ještě nějakého toho praporečníka nebo tečkovaného krasavce na řece Loučné pod městem tradic - Litomyšlí. Rapidní únik benzínu z uvolněné hadičky u AC pumpy nám ovšem nadiktoval co nejkratší cestu domů. Před městečkem Žamberk jsme přejížděli řeku Divokou Orlici. Bariéra černých mraků na nejvzdálenějším obzoru a pohled do řeky z mostu nás nenechaly na pochybách, že je třeba zkusit nějaké to šedé smítko.

Suchánkuji tedy na oleji přímo ve vsi Lišnice, ale nic. Navazuji nymfu, pak pijavici a zeleného bobše. Začínají jít malí pstruzi. Jdu níž pod ves. Nádherná neregulovaná řeka s krásnými, přírodními bazény a proudy, v kterých chlap nevystačí, ale ve vodě žádný pohyb! Mrtvý úsek? Potočák 29 cm na klasiku ze Šimkovy knihy řekl, že ne, ale jinak žádný sběr z hladiny. Voda trochu zavání po fenolu. Ve vodě je množství všelijakého klumprtu. Blížím se ze zdola ke vsi a přemlouvám pár lipanů nad 30 cm, a to na zlatohlavou larvu chrostíka vyklesávanou a vystoupanou v proudech, nic jiného nefunguje. Asi 20 minut před bouřkou zmizel jakýkoliv hmyz z okolí řeky a ryby se schovaly. Jako symbolický bonus jsem na břehu objevil mrtvou kachnu coby předzvěst blížící se smrště a zavolal 112.

Doběhl jsem pod most, kde už čekal Ondra vracející se z Orlice 5. Ten byl celkem spokojen s obecňáky 38, 37 a duhákem 39, hodně mu šly i lipani nad 30 cm. Nějaká větší ryba mu to utrhla. Vše bylo prý granulově vykrmené a rovněž chycené na zlatohlavou larvu chrostíka. Koryto ovšem nechutně zregulované. Kus nad Lišnicí je CHRO, takže se na břehu mihlo i pár plechařů. Začaly padat kroupy. Přívalové mraky pak během pár minut zbarvily vodu do odstínu kávy s mlékem a odtáhly dále k východu zavlažit Jeseníky.

A ještě nějaké úspěšné mušky: