Článek, který shrnuje techniku lovu na českou nymfu.
Vývoj májovek, pošvatek, chrostíků, pakomárů a dalšího hmyzu probíhá na dně, pod kameny, mezi podvodními rostlinami a v sedimentech. Dobře si prohlédněte říční dno na některých mělčinách. Převraťte několik kamenů, vyndejte potopenou větev nebo propláchněte trochu bahna z tůně přes síto. Uvidíte skutečnou hojnost života. Mimo jiné objevíte různé nymfy a larvy a také živočicha o délce přibližně 1 cm - blešivce- sladkovodního korýše. Většina živočichů, které najdete pod vodní hladinou, je nepostradatelnou součástí jídelníčku toho, co je naším hlavním cílem a vášní - ryb, které se snažíme ulovit našimi muškami.
Již po krátkém pohledu na život pod vodní hladinou není těžké pochopit, proč je lov nymf úspěšný. Při lovu na nymfu na tekoucích vodách lovíme s muškami ve vodním sloupci, často v blízkosti nebo podél dna, tedy přesně v těch místech, kde je většina rybí potravy a kde se ryby ochotně krmí. Při lovu na nymfu nejčastěji napodobujeme právě blešivce a nymfy májovek, chrostíků a pakomárů. Pro mnoho rybářů se lov na nymfu nikdy nevyrovná klasickému lovu na suchou mušku a jeho kráse. Díky své účinnosti je však tato metoda pro moderního muškaře nepostradatelná a těm, kteří nymfolov zvládnou, přinese spoustu nezapomenutelných zážitků.
Co je to česká nymfa?
Česká nymfa a lov na českou nymfu je speciální muška a způsob lovu na nymfu, který se vyvinul v oblastech střední a východní Evropy. Původní polskou nymfu převzali čeští rybáři v 80. letech 20. století. Zejména špičkoví čeští závodníci s touto novou metodou experimentovali, rozvíjeli ji a dovedli téměř k dokonalosti.
Principem lovu na českou nymfu je lov na krátkou vzdálenost, prakticky pod špičkou prutu, který se drží s nataženou rukou. Muškařská šňůra visí pod špičkou prutu a její konec se často ani nedotýká vodní hladiny. Používají se dvě nebo tři nymfové mušky různých hmotností.
Mezi klasické české nymfy patří tzv. bobeše. Používají se však i jiné typy mušek (jigové mušky, mušky s korálky apod.). České nymfy jsou vážené mušky vázané na gammarových háčcích, které napodobují sladkovodní blešivce nebo larvy chrostíků. Používají se přírodní i barevné vzory, většinou ve velikostech 8 - 16.
Česká nymfa je poměrně jednoduchá muška. Vyznačuje se zaobleným (ohnutým) gammarovým háčkem, který je zatížen olověným drátkem. Tělíčko je vytvořeno z přírodního nebo syntetického dubbingu. Dalším typickým znakem české nymfy je hřbet, vyrobený z latexové fólie nebo materiálu s podobnými vlastnostmi. Pro žebrování mušky se používá monofil nebo barevný drátek. Pravá česká nymfa je vždy vázána velmi tenká, aby velmi rychle klesala ke dnu.
Historie České nymfy
Historie české nymfy má paradoxně svůj počátek v Polsku. Během tamních mezinárodních muškařských závodů v roce 1984 se čeští závodníci seznámili se způsobem lovu na krátkou vzdálenost, který používají tamní závodníci. Většina polských závodníků byla nucena lovit na krátkou vzdálenost, protože neměli k dispozici muškařské šňůry a museli je nahrazovat silnými nylonovými monofily. Mušky, které Poláci používali, byly imitace chrostíků Hydropsyche a Rhyacophila.
Čeští závodníci si metodu krátkých nymf velmi rychle osvojili a již příští rok ji používali při mistrovství světa, které se konalo na polské řece San a kde český tým získal druhé místo - hned za Poláky! V roce 1986 přinesla tato krátká nymfová metoda českému týmu první zlatou medaili, když Čech Slavoj Svoboda získal v Belgii titul mistra světa.
První české nymfy byly vázány z materiálů, které by dnešním muškařům vykouzlily úsměv na tváři. Představte si plastové molitanové tělíčko z mycí houby, kroužkování z koňských žíní a hřbítek z ze salámové slupky???. Použití gammarových háčků dalo české nymfě charakteristický tvar a z původních tlustých vzorů se s příchodem nových kvalitnějších vázacích materiálů vyvinuly vzory tenčí. Na počátku této historie se dávala přednost imitačním vzorům, jako jsou blešivci a larvy chrostíků. Původně jednobarevná tělíčka těchto mušek byla později obohacena o různé barevné skvrny a tento trend dospěl tak daleko, že v dnešních muškařských krabičkách můžeme najít nymfy různých barevných kombinací, které nemají s přírodními vzory nic společného.
Technika
Základní metodou lovu na českou nymfu je tzv. krátká nymfa (neboli rolovaná nymfa). Při této metodě lovíme prakticky pod špičkou muškařského prutu, často dokonce bez použití muškařské šňůry, která se ve většině situací nedotýká vodní hladiny.
Po nahození proti proudu necháváme mušky postupně klesat ke dnu a špičkou prutu sledujeme jejich pohyb po proudu. Ruku s prutem máme po celou dobu nataženou před sebou. Když mušky doplavou až k místu, kde stojíme, zvedneme je pohybem prutu směrem nahoru ze dna a znovu nahodíme.
Abychom byli s metodou krátké nymfy úspěšní, musíme s muškami udržovat stálý kontakt. Záběr ryby signalizuje jakýkoli nenápadný pohyb návazce nebo šnůry proti proudu nebo do stran, nebo dokonce jen krátké zaváhání mušky při pohybu ve vodě. Pokud neudržujeme kontakt s muškami, šance, že ucítíme záběr, se výrazně snižuje. K udržení kontaktu s muškami můžeme přispět několika způsoby. Nejprve je třeba mušky správně „vést“ vodou a prut a šňůra musí sledovat jejich pohyb, přičemž se po celou dobu snažíme udržovat návazec napnutý. Dalším důležitým faktorem je délka návazce. Když je krátký, je snazší udržet kontakt s muškami. V neposlední řadě je velmi důležité mít mušky správně zatížené. Udržet kontakt s těžšími muškami je mnohem snazší než s lehčími (lehčí mušky se však ve vodě chovají přirozeněji).
České nymfy nemusíme používat jen „na krátko“, podobný úspěch můžeme mít i při použití „dlouhé“ metody, kdy mušky nahazujeme dále proti proudu a muškařskou šňůru necháváme plavat na hladině. Záběry pak poznáme podle pohybu nebo zaváhání konce šňůry. V závislosti na podmínkách můžeme kombinovat obě tyto metody, krátkou i dlouhou, a lovit proti proudu, po proudu i napříč.
Vybavení
Univerzální a obecně doporučovanou sestavou pro lov s českými nymfami je prut AFTMA 5 o délce 275 cm (9 stop). Používáme normální dvojitě ujímanou muškařskou šňůru (DT) stejné třídy jako prut. V poslední době se objevuje trend používání lehčích prutů (AFTMA 4, 3 nebo dokonce 2). Je důležité používat co nejlehčí prut, protože při použití české techniky lovu na nymfu (lov s nataženou rukou dopředu, časté nahazování) cítíme každý zbytečný gram.
Návazce se skládají ze tří dílů monofilu (není třeba ujímaný návazec) o průměru 0,12 - 0,18. Délka návazce by neměla přesahovat délku prutu. Užitečnou součástí systému pro českou nymfu je indikátor záběru. Protože mnoho záběrů se pozná podle pohybu šňůry, je vždy užitečné, aby byl konec šňůry dobře viditelný. K tomu slouží velmi oblíbené tzv. rychlospojky v různých barvách, které jsou zároveň dobrou pomůckou pro spojení muškařské šňůry a návazce.
Poslední důležitou výbavou českého nymfaře jsou brodící kalhoty. Protože hledáme ryby na krátkou vzdálenost, je často nutné brodit i do míst, kam bychom jinými metodami jen nahazovali. Ostatní části výbavy se neliší od té, kterou používáme při jiných technikách.
Taktika
Taktika lovu na českou nymfu se bude vždy lišit podle aktuálních podmínek a univerzální návod na správnou taktiku neexistuje. V každém případě je důležité vzít v úvahu několik ověřených skutečností:
Kde lovit: S českou nymfou obvykle lovíme v mělkých i hlubokých proudech a na rozhraní mezi proudy a klidnými tůněmi. Vyhledáváme místa, kde jsou hluboká místa (jámy), v těch se často vyskytují ryby. Úspěšní budeme i v hlubokých jámách mezi dvěma proudy a v blízkosti trsů vodních rostlin.
Kdy lovit: Při čtení některých zahraničních časopisů můžeme nabýt dojmu, že česká nymfovací metoda může být účinná pouze při lovu lipana v zimě. Naopak, česká nymfa je úspěšná po celý rok. Obzvláště účinná je (ve srovnání s jinými metodami) v době velké vody, jako například po dešti, kdy ostatní metody selhávají, protože s nimi je obtížné dostat mušku do míst, kde se ryby krmí. Prakticky ve většině případů, kdy na vodní hladině nevidíme žádnou aktivitu ryb, se vyplatí použít metodu české nymfy.
Jak lovit
Lovíme na krátkou vzdálenost, často jen tak daleko, aby vzdálenost byla jen o něco větší než délka našeho prutu. Mušky necháváme volně unášet, pouze v závěrečné fázi se často setkáváme s úspěchem, když necháme mušky stoupat ode dna k hladině. Důležité je správné zatížení mušek. Mušky musí být dostatečně těžké, aby se potopily do požadované hloubky, ale na druhou stranu nesmí být zatíženy příliš, aby se často nezasekávaly o dno a také aby mohly být vedeny vodou co nejpřirozeněji. Zatížení mušek musíme pružně přizpůsobovat hloubce a rychlosti proudu. Při samotném lovu musí být mušky co nejblíže dnu v místech, kde očekáváme záběr.
S ohledem na krátkou vzdálenost, na kterou lovíme, musíme být opatrní, abychom ryby neplašili. Při lovu v čisté nebo mělké vodě můžeme účinnost našeho lovu pozoruhodně zvýšit, když snížíme siluetu (často můžeme vidět závodníky lovit na českou nymfu v kleče).
Jaké ryby: Lipan je ryba, která nejlépe reaguje na českou nymfu. Úspěšně však můžeme lovit i pstruha potočního a duhového, proudníka, jelece tlouště, plotici nebo cejna.
Jaké mušky: Neexistuje žádné obecné pravidlo, které by určovalo nejúčinnější vzor české nymfy. Když nevíme, na jaké mušky budou ryby pozitivně reagovat, nasadíme na návazce tři vzory mušek ve výrazně odlišných barevných kombinacích a vyzkoušíme účinnost jednotlivých vzorů. Obvykle se jako koncová muška nebo první přívěs váže přírodní vzor a jako druhý přívěs „divočejší“ vzor. Čím hlubší voda a čím větší ryby očekáváme, tím větší vzory mušek můžeme použít. Pro lov pstruha potočního jsou vhodnější imitační vzory, na pstruha duhového a lipana vedle přírodních vzorů používáme různé barevné kombinace, které nemají s imitací přírodní potravy nic společného. Pro lov nelososovitých ryb jsou nejlepší mušky „střízlivých“ barev.
Mušky
Základním vzorem pro lov na českou nymfu je muška, česky zvaná Bobeš. Jedná se o zatíženou mušku uvázanou na háčku Gammarus (blešivcový háček). Česká nymfa imituje sladkovodní korýše, larvy chrostíků nebo je vázána v naprosto fantastických barevných kombinacích. Pravá česká nymfa musí být tenká, aby během své krátké cesty vodou rychle klesla co nejblíže ke dnu. Velikosti mušek se liší podle podmínek lovu (hloubka vody, průhlednost, rychlost proudu, velikost ryb atd.). Nejpoužívanější velikosti pro evropské vody jsou č. 10 a 12. Při lovu na nymfu na velkých řekách nebo při očekávání záběru velké ryby často používáme mušky až do velikosti #6. Na malých tocích se můžeme dostat až na velikost nymfy #16.
Česká nymfa není jediným typem mušky, který můžeme pro české nymfování úspěšně použít. Účinné jsou i další typy umělých mušek, jako jsou jigy, nymfy s korálky (zlaté, stříbrné, mosazné), klasické typy nymf (bažantí ocásek, zaječí ouško apod.) nebo nymfy vázané na speciálních háčcích (např. nymfy vázané na háčcích s kapkou). Druhy, vzory, velikosti a barvy mušek můžeme kombinovat dle libosti a neexistuje žádná zaručená nebo nejlepší kombinace. Když víme, jaké mušky ryby berou, můžeme lovit i se třemi stejnými vzory. V situaci, kdy řeku neznáme nebo neznáme apetit ryb, nezbývá než experimentovat a v takovém případě nám dává výhodu, když navážeme tři různé mušky v různých barvách a velikostech.
