Dokončení mého deníku z rybářské výpravy na východočeskou Metuji.
III. výprava MOL - Metuje část 1.
Den číslo tři naší výpravy na Metuji měl opět nelichotivý začátek. Celou noc nám propršelo a navíc se ochladilo, což nevěštilo nic dobrého. Michal řešil nenadálou situaci ledovou sprchou (teplá voda teče v bělovesském kempu koncem sezóny pouze mezi sedmnáctou a jednadvacátou hodinou). Chtěl jsem se k otužovací proceduře přidat, ale naštěstí jsem si zapomněl doma ručník, čehož jsem naoko hluboce litoval.
Cílem středečního dopoledne bylo detailní poznání městského úseku Metuje v Hronově. Důvodem návštěvy Hronova byla nepodložená informace, že hronovští rybáři údajně slovují ryby na úseku nad Hronovem a ryby „přesazují“ pod jez ve městě, aby to na ryby nebylo tak daleko. (pouze pro hronovské rybáře upřesňuji, že se jednalo o NEPODLOŽENOU informaci a že jsme jí stejně vůbec nedůvěřovali, přesto jsme se ji rozhodli ověřit).
Příjemnou předehru ke středečnímu rybolovu dirigovaly (podobně jako předchozí den v Novém Městě) hronovské lahůdky „U mostu“, kde se dá koupit káva, teplé párky a čokoládový dort (všechny podobné podniky bohužel nahradily ve větších městech banky nebo vietnamské obchody, což je podle mého, často chorého, názoru veliká škoda).
Po vydatné snídani se Michal s Dušanem vypravili pod hronovský jez, kde jsme po ránu viděli sbírat hejno pstruhů. Já a Muddler jsme popojeli dolů po proudu na konec Hronova a vydali se objevit všechna tajemství zde dosti regulované Metuje. Voda byla po nočním dešti trochu zkalená, ale na aktivitě ryb se to příliš neprojevovalo. Pod první peřejí potvrdila svoje významné místo v mé krabičce Patentka, které neodolalo několik pěkných lipanů. Směrem proti proudu jsme pak chytali především potočáky a Muddlerovi spadl slušný duhák, který měl podle odhadu hodně přes třicet. Většina ryb dobře reagovala na nymfy házené proti proudu. Na pstruhy byly vynikající mikronymfy v jednoduchém provedení à la zaječí ouško nebo bažantí ocásek a již tradičně malé jigové mušky. Kluci se celé dopoledne nepohnuli od jezu a především Dušan slavil se svoji dvojkombinací zlatohlavé nymfy a bobeše slušný úspěch.
Po krátkém Michalově přemlouvání jsme v době oběda vyrazili opět směr Peklo. Michala dodnes podezírám, že to bylo spíše kvůli místním palačinkám než kvůli rybaření. Osud si s námi ale nepěkně pohrál a díky autobusu důchodců, který dorazil asi pět minut před námi, jsme místo palačinek obědvali tabulkovou čokoládu Modré z nebe, tyčinku Mars a dva hlty Dušanovy domácí jablkovice.
První pohled na Metuji nás trochu znejistěl. Metuje v Pekle byla po dešti mnohem více zkalená než její horní úsek v Hronově a měla lehký nádech barvy bílé kávy. Kluci si chvilku pohrávali s myšlenkou přejet zpět na řeku nad Náchod, ale stačil jednoduchý taktický manévr z mé strany (poznámka, že v kalné vodě chytám běžně a že rybaření je často lepší než za čisté vody) a během deseti minut jsme se brodili zkalenými vodami Metuje.
První okamžiky odpoledního rybolovu byly dost katastrofické a chytit rybu byl opravdu značný problém. Naštěstí řeka měla dost rozumu a začala se postupně pročisťovat a rybí apetit narůstal přímo úměrně s rostoucí čistotou vody. Opět jsem zažil koncert na mikronymfy, ale při dlouhé nymfě proti proudu braly ryby téměř cokoliv a výsledkem bylo okolo čtyřicítky ryb (opět mix potočáků, lipanů a duháků). Když jsme se s Muddlerem vraceli zpět k autu, našli jsme Michala na místě, kde jsme jej před čtyřmi hodinami opustili. Michal opět řádil na sucho a na svého rozence chytil v jedné tůni stejný počet ryb jako já asi na kilometrovém úseku. Navíc jeho lipani patřili k tomu největšímu, co jsme na Metuji dosud chytili (největší lipan odhadem okolo 37 cm). Dobrý rybolov a Michalův a Dušanův odjezd jsme oslavili opět v Pekle místními specialitami (určitě ochutnejte pokrm Pališov a dobré jsou i jídla ze zvěřiny) a již tradičně porcí palačinek.
Čtvrteční ráno začalo špatně pouze pro Kozla, který se měl v ranních hodinách k naší výpravě přidat. Rozbité okno u manželčiny Octavie a její odlet do teplého Egypta (myslím manželku, ne Octávii) způsobil, že Kozel strávil dopoledne na policejní stanici. S Muddlerem jsme se rozhodli prozkoumat Metuji pod Poříčím. Řeka zde má opět trochu jiných charakter než na ostatních místech. Protéká poli a vytváří četné zákruty s tůněmi tak hlubokými, že se často nedají ani brodit. Jak v tůních tak i v proudech jsme opět jsme nachytali spoustu ryb na již tradiční metody (suchá, mikronymfy). Muddler oprášil i klasiku (Rudořitka), která měla smrtící účinek (myšleno obrazně, ryby zásadně pouštíme).
Po improvizovaném obědě (rohlík a sýr zhltnutý vsedě na nárazníku našeho dopravního prostředku) jsme vyrazili dobýt úsek Metuje nad Hronovem. Zde nás hodně nalákaly hezké peřeje přímo nad mostem na konci Hronova, které se však ukázaly být jediným kloudným místem nad Hronovem. Od mostu až k jezu jsem chytil několik hezkých lipanů i potočáků. Lipani krásně sbírali i za deště a zlatý rozenec byl přesně to, co si ryby žádaly. Muddler již tak nadšený z rybolovu nebyl a nadával, že narazil na jez a na stojatou vodu, která se táhla několik stovek metrů. Vzhledem k tomu, že se v tom okamžiku dostavil i nadržený Kozel (nadržený na ryby, ne na manželku ani na Octávii), padlo rychlé rozhodnutí popojet k dalšímu mostu proti proudu.
Naše další zastávka byla u malé továrny o něco výše nad Hronovem. Již ve třech jsme prochytali několik malých tůněk, ale vydolovali jsme z nich pouze dva malé potočáky. Nad továrnou se Metuje proměnila v říčku tekoucí neproniknutelnou džunglí a proto jsme po přibližně půlkilometrovém pochodu kolem řeky, do které se nedalo téměř nahodit, naše čtvrteční rybaření zakončili.
Muškařský program toho dne však ještě nekončil, protože jsme měli domluvené společné pivko s místními muškaři z Nového Města. Velice příjemný večer zakončený hltem Jagermeistera (bohužel svůj alkohol mají pouze myslivci) mě pouze utvrdil v tom, že muškaři jsou stejní pošuci, ať již bydlí v Praze, Plzni, Mostě nebo Novém Městě nad Metují.
V pátek ráno se nám všechny katastrofy vyhnuly (pominu-li ranní Kozlovo chrápání). Náš příjezd k vodě trochu opozdila návštěva firmy Vella, kde jsme utratili více peněz, než čítaly dosavadní náklady na výpravu. Pokud firmu Vella neznáte, pak vězte, že kromě cyklistických pomůcek a oblečení má i základní sortiment pro rybáře. Vedle tubusů na pruty zde můžete pořídit i muškařské vesty, nepromokavé bundy, termoprádlo a jiné užitečné věci. Stimulem k našim téměř vánočním nákupům byl velice zajímavý poměr výkon-cena.
Automobil jsme zaparkovali u garáží nedaleko mostu přes Metuji ve vesničce Bražec. Úsek Metuje mezi Dřevíčem a Peklem je přístupný pouze pěšky a tak jsme se oddali latexové a neoprénové turistice, protože jsme chtěli chytat v okolí tzv. Ostrovů, t.j. místa ležícího asi 2 kilometry po proudu od stanoviště našeho automobilu. Na rozdíl od úseku pod osadou Peklo je Metuje v horní části údolí klidnější řekou s menším spádem a menším množstvím kamenů v řečišti. Úsek je jako stvořený pro lipany a lov na suchou mušku. Naše štěstí bylo, že ryby byly opět při chuti a v jednu chvíli sbírala celá řeka. Malé napodobeniny jepic byly tou pravou nástrahou a ryb se chytalo tolik, že po určité době Muddler raději převázal na nymfu, protože měl již suché muškařiny plné zuby.
Také nymfa odhazovaná na delší vzdálenost proti proudu byla poměrně účinná, pouze se muselo dát dobrý pozor na trávy, kterých bylo v řece na některých místech opravdu hodně. Já jsem nachytal dosti ryb i na krátkou nymfu, ale tato metoda byla účinná pouze v případě, když jsem chytal vkleče. Jediný Muddler dostal toho dne jinou rybu než lipana (pár potočáků a duhák) a stejný lovec měl i několik ryb přes pětatřicet centimetrů.
Vrcholem večera ovšem nebyl rybolov ani nákup rychleschnoucího oblečení. Nezapomenutelným zážitkem bylo zastavení v trampské hospodě Na ostrovech. Kvalitu náchodské dvanáctky jsme již poznali dříve, ale místní držková polévka z hub a králičí hřbet s knedlíky a šípkovou omáčkou nám daly zapomenout na všechny útrapy a dokonce i na první příznaky nastupujícího revmatismu.
Sobotnímu programu programu vévodila návštěva říčky Stěnavy, kterou jsem si nechtěl nechat ujít, protože na Stěnavu se díky její poněkud zastrčené poloze normální smrtelník jen tak nedostane. Stěnava je menší říčka tekoucí broumovským výběžkem a na našem území je pouhým návštěvníkem, který k nám přitéká ze sousedního Polska, kam se po několika kilometrech opět vrací.
Zaparkovali jsme u mlýna v Martinkovicích a prochytali asi tříkilometrový úsek po i proti proudu řeky. Nejúčinnějším způsobem byla odhazovaná nymfa proti proudu, na kterou výborně reagovali potočáci. Bylo třeba být velice opatrný, jak při pohybu ve vodě, tak i v nahazování, ale v zásadě chytit mírovou rybu nebyl větší problém. Chytit se dal i lipan, ale na tuto rybu byla o něco účinnější krátká nymfa. Mojí muškou dne byl malý růžový blešivec a největší rybou Kozlův pětatřicítkový duhák. Bohužel jsme již neměli čas na široký úsek řeky přímo v Broumově, kde jsme viděli dva duháky okolo čtyřicítky, ale alespoň nám zůstal kousek řeky k prozkoumání pro nějakou budoucí návštěvu.
Rybářskou výpravu jsme zakončili krátkým nedělním rybolovem opět v Pekle a chvíli po poledni jsme zamířili směrem ke svým domovům. Týden se opět ukázal jako příliš krátký a tak jsme nestihli projít všechny původně zamýšlené úseky. Vůbec jsme se nedostali na metujskou mimopstruhovku a ušetřeny zůstaly našemu „plundrování“ i horní revíry Metuje. To, co jsme však viděli a zažili, nás každopádně nezklamalo, spíše naopak. K dokonalé spokojenosti snad chyběla pouze nějaká větší ryba, ale je otázka, zda v této věci můžeme svalovat všechnu vinu pouze na nevinnou Metuji. Kdo ví, zda velké ryby nehodovaly právě v té době, kdy jsme se ládovali pekelnými palačinkami.
