Další z našich revivalových výprav směřovala na pstruhový revír Střela 1. Cílem bylo odčinit deset let staré selhání z jednoho neslavného zahájení na Střele u Piplova mlýna. V té době jsem na Střele chytil první nulu sezóny a revír jsem ošklivě a neprávem sepral na jistých muškařských stránkách. To je ale dávná historie, ke které se už moc vracet nechci, alespoň ne zadarmo.

V poslední době s kolegou při rybaření uplatňujeme náš osobitý závodnický režim. Ten se definuje následovně: maximálně 3 hodiny rybaření – minimálně 3 piva – maximálně další tři hodiny rybaření (nebo důkladná relaxace na břehu) – minimálně další 3 piva. Je opravdu škoda, že se v tomto režimu nepořádají muškařské závody, protože jinak by měla Česká republika další adepty na mistry světa. Každopádně výhodou našeho sportovního režimu je fakt, že se případná nula dá pořádně rozebrat a zanalyzovat a nebo v extrémním případě rychle zapomenout. Takže na Střelu jsme přijeli v dobré náladě a plni optimizmu, přece jen za deset let jsme se přece naučili pořádně muškařit. No a v neposlední řadě také brzký obídek v městečku Radnice byl pořádnou vzpruhou.

Nebudu vás dále napínat, protože tuším, že se již klepete nedočkavostí dozvědět se podrobnosti o naší další slavné nule z pstruhového zahájení na Střele 1. Musím vás ale zklamat. Střela nám potvrdila starou dobrou pravdu Rudy G. Na Střele 1 ryby jsou, ale chytit je není vůbec jednoduché a každá větší ryba je tvrdě vybojována, pokud teda vůbec ten den přijde. První půlhodinu jsme byli oba zcela bez záběru, ale pak najednou v jednom koleni přišli na moji nymfu dva potočáci a jedna plotička. Kolegovi na jeho nymfu přišel velký klacek a ztráta návazce i s jediným indikátorem.

Vrchol dne ale přišel ještě v prvním závodnickém kole. Na místě, kam jsem nahodil jen ze setvračnosti, se najednou návazec zastavil a na prutu se klepal monstrózní tloušť. Teda alespoň to jsem si ze začáku myslel, protože jak Ruda G. psal, na Střele 1 je především bílá ryba. Ale postupem času začal tloušť měnit barvu a dokonce se mu na těle objevili černé i červené tečky. Výsledkem mého chvilkového snažení byl hezký potočák, asi ten největší, kterého jsem kdy při pstruhových zahájeních zdolal.

Rozbor prvního kola proběhl v Plasích v místní lovecké restauraci. Kolega se mi snažil namluvit, že úlovek je zcela jistě pozůstatkem Vágnerovo vysazovací megaakce na Střele a že se určitě jednalo o nějakého impotentního granuláka. Ti rozumní a Střely znalí muškaři ale samozřejmě vědí, že se jednalo o přírodní rybu chycenou díky mazáckému výběru místa, přesnému náhozu a brilantně vedené mušce vlastní výroby.

No a to je vlastně celý můj příběh z letošního zahájení a teď již jen netrpělivě čekám na další dobrou radu Rudy G., aby bylo za deset let zase co zkoušet a o čem psát.