Karel Křivanec

Osobnost RNDr. Karla Křivance je naší muškařské veřejnosti dobře známá. Není divu, neboť je to člověk velice činorodý a záběr jeho aktivit je opravdu široký. Kromě toho, že je zkušený muškař, je velmi aktivní v rámci Českého rybářského svazu, angažuje se ve sportovním muškaření, a rovněž široká je také jeho publikační činnost na stránkách našich rybářských časopisů. Je to také člověk velice otevřený, který se nebojí říkat nahlas své názory, není skoupý na radu a velice rád se podělí o své bohaté zkušenosti s ostatními. Důvodem mé návštěvy na jeho chalupě ve Zlaté Koruně v jižních Čechách bylo dozvědět se, jak vidí sám sebe jako muškaře - téma, které by zřejmě sám nikdy neotevřel, ale které je rozhodně velmi zajímavé.

K muškaření se Karel poprvé dostal začátkem 60. let, jako člen rybářského kroužku v rodném Liberci, když mu bylo asi 14 let. V roce 1961 se konal krajský přebor v rybolovné technice a praktickém rybolovu na Jizeře a MO se rozhodla vyslat na přebor své družstvo. V týmu však museli být dva žáci, a tak padla volba na žáka Břéťu Kliku a....žáka Křivance. Zkušení muškaři vzali oba mladíčky na Jezírko u zoologické zahrady, kde se odehrály první muškařské lekce. To, že ulovit přírodního potočáka na stojaté vodě je to nejtěžší, co na muškařině existuje, dnes Karel Křivanec dobře ví, a tak se vůbec nediví, že při své první muškařské vycházce vyšel naprázdno. Na samotné závody se vybavil pěti muškami, které zakoupil v obchodě v Liberci, a o kterých neměl sebemenší ponětí, jak se jmenují ani jak se přesně používají. Na svůj první závod nasadil mušku, která se mu nejvíce líbila (byl to kočí) a během necelých pěti minut měl na kontě svého prvního lipana. Úspěšnou mušku však zanedlouho někde „upráskl" a na ostatní už to nebylo ono. Nějak se potápěly a vůbec nechtěly držet na hladině, inu mokré mušky, jejichž výhody poznal až o něco později. Každopádně první závod nedopadl pro Karla Křivance vůbec špatně. Jeho lipan byl společně s Břéťovým proudníkem jedinými rybami, které liberecké družstvo ten den chytilo a díky muškařské „impotenci" dospělých skončilo poslední.

Ve druhé polovině šedesátých let studoval Karel Křivanec Přírodovědeckou fakultu v Brně, kde se začal věnovat rybolovné technice a zde také občas jezdil chytat lipany na Svratku. V této době však především třpytkařil. Intenzivně začal muškařit až po svém přestěhování do jižních Čech (r. 1978). Od téhož roku začal působit jako funkcionář v krajském výboru, kde měl na starost právě sportovní oblast a později zastával i funkci zástupce hospodáře , čistotáře a od roku 1990 rybářského hospodáře Jihočeského územního svazu ČRS a člena Rady ČRS. Dodnes rád vzpomíná na rybaření na Teplé Vltavě, kde společně s kamarádem koupili a opravili chalupu na Stögrově Huti u Soumarského mostu, kterou využívají dodnes jako rybářskou základnu. Lipanů mezi 45 - 50 cm zde byl tehdy ještě dostatek, neboť se nevědělo jak je lovit a chytalo se pouze na sucho. Často bylo zážitkem, když se takovýto půlmetrový profesor vyjel na nabízenou mušku pouze podívat.

Nesmazatelně se Karel Křivanec zapsal do české muškařské historie především svoji činností ve sportovním muškaření. Samostatné muškařské soutěže začaly v Československu až začátkem 80. let (do té doby byly vždy součástí trojbojů či čtyřbojů). Jako vedoucí krajského sportovního odboru jezdil často po závodech. Ze začátku i jako závodník; zúčastnil se vůbec prvního mistrovství republiky v Loučovicích, kde skončil na druhém místě za jedním z našich muškařských fenoménů Slávkem Svobodou. Společně se svými českobudějovickými kolegy vyhráli první ročník první muškařské ligy, mnohokrát byl také v širším výběru reprezentace. Závodnickou kariéru ovšem dále nerozvíjel ze dvou důvodů. Za prvé sebekriticky uznal, že je v kraji mnoho muškařů, kteří mohou v závodění dosáhnout lepších výsledků než on sám a dalším důvodem bylo to, že byl vždy úzce svázán s organizací závodů a samotné závodění bylo až na druhém místě. V oblasti organizování soutěží je zřejmě Karel Křivanec českým rekordmanem, neboť má na „svědomí" více než 100 zorganizovaných soutěží, včetně muškařského Mistrovství světa v Českém Krumlově (1996) a Mistrovství Evropy v Kostelci nad Orlicí (2000). Dalším jeho významným počinem byla organizace 1. muškařského semináře v Českých Budějovicích v r.1986, který se stal první oficiální akcí, zaměřenou na předávání zkušeností mezi českými muškaři a dále 6. semináře v Kaplici, věnovaného jezernímu muškaření.

V 80. letech se stává členem ústředního odboru lovu ryb udicí a po revoluci je zvolen jeho předsedou. Z této pozice se zasadil o oddělení obou praktických sportovních odborů a stal se předsedou odboru LRU - muška. Od této doby je také pevně svázán s muškařskou reprezentací, kde zastává manažerskou funkci v roli vedoucího družstva ČR. V současnosti je mistopředsedou ČRS pro sportovní činnost. Časté cesty do zahraničí znamenají pro Karla Křivance i českou muškařinu dvě zásadní věci. Za prvé je to přenášení nových myšlenek a zkušeností do našich podmínek. Jedním příkladem je známá zásada Chyť a pusť. První revír s tímto režimem vznikl právě v jižních Čechách. Druhou oblastí jsou nové rybolovné techniky, které rozšiřují možnosti muškaření v Čechách.

Není tajemstvím, že Karel Křivanec je předním propagátorem jezerního muškaření. Na základě jeho iniciativ vznikají nové stojaté revíry s pstruhovým režimem a naši muškaři postupně přicházejí jezernímu muškaření na chuť. Krásy stojatého muškaření začal objevovat při svých cestách s reprezentací. Na kanadských jezerech chytil z lodi svého prvního divokého duháka. V té době si ještě myslel, že je to spíše náhoda, ale postupně začal o chytání na jezerech více přemýšlet. Světové statistiky ukazují, že více než 3/4 muškařů loví na jezerech. To přeci nemůže být jenom tak. Navíc většina světových či evropských mistrovských soutěží se alespoň zčásti odehrává na jezerech a pokud se chtěla naše muškařská reprezentace udržet na špičce, nebylo možné stojaté vody ignorovat. Jezera si brzy zamiloval a dodnes jsou pro něj tou opravdovou muškařskou výzvou.

Velikou předností Karla Křivance je schopnost pozorovat věci okolo sebe a reagovat na ně. Kdysi se zasloužil o zavedení umělého chovu mníka a podoustve, dnes je zapojen do řešení problémů s přemnoženou populací jihočeských vyder, a do diskuse okolo masakrování ryb turbinami elektrárny na Lipně, otevření migračních cest pro tažné ryby a mnoha dalších. Koncem loňského roku se pustil i do tvorby vlastních internetových stránek, které se budou kromě regionálních muškařských informací zabývat i obecnějšími tématy, jako např. chov a ochrana ryb, problematiky týkající se rybářského řádu, rybářského zákona a tak dále. Jestli se mu v jejich tvorbě bude dařit stejně dobře, jako v ostatních činnostech, máme se rozhodně na co těšit.

Petru Zdar