Úvaha o důležitosti Chyť a pusť a praktické zkušenosti z norské řeky Glomma.
Příběh o etice
Pro mě jako nadšeného muškaře není těžké mluvit otevřeně o oblíbených řekách nebo rybářských místech, zvláště když pocházím z Holandska, kde jsou dobrá rybářská místa vzácností. Vždy se snažím pomáhat přátelům a lipaním fanatikům s mými oblíbenými místy ve střední Evropě a Skandinávii a stále jsem rád, když si ostatní muškaři mohou užívat rybaření stejně jako já. Co se ale stane, když na svém oblíbeném skandinávském místě, kde jste dříve lovili sami, najdete skupinu dvaceti rybářů? Mohla to být skvělá rybářská party s výměnou názorů a příjemnými rozhovory, ale zdá se, že ty časy jsou pryč. Místo příjemného posezení u táborových ohňů jako za starých časů jsem u břehu řeky našel jen další prázdné lahve od piva a plastový odpad. Lidé se mění a už nejsou tak přátelští. Posledních pár let byly břehy horní části řeky Glomma (Norsko) tak přeplněné, že vydry a bobry bylo možné zahlédnout jen těžko. Dokonce zažívám situace, kdy na určitém úseku probíhal velký hon na posledních pár ryb. Takové situace mě nutí, abych se vydal do nitra divočiny dál než kdy jindy! Jak stárnu a přibližuji se přírodě a divoké zvěři, úlovky už nejsou tak důležité a klidně vydržím celé hodiny sedět, pozorovat divokou zvěř a přírodu a jen tak nic nedělat.
KONEC ZÁŘIVÉ ŘEKY?
Moje zdaleka nejoblíbenější řeka je Glomma v Norsku. V minulosti byly dny, kdy jsem rybařil, procházel se a zkoumal její břehy téměř 18 hodin denně. Neexistuje na světě řeka, u jejíhož koryta bych strávil tolik času, jako právě u této zářivé řeky. Viděl jsem, jak se děje mnoho věcí. Největší starosti mi dělá velké množství rybářů lovících na splávek a nebo trolling, kteří tuto řeku každoročně navštěvují. Používají mnoho mušek na složitých, ale velmi účinných systémech muška/splávek, ze kterých vím, že dobře fungují. Několik z nich má na mysli pouze jedinou věc: "Chytit co nejvíce ryb". Nemám nic proti lidem, kteří si vezmou dvě nebo tři pěkné ryby denně jen tak na jídlo, ale když vidíte celé rodiny, které si domů odvážejí velké pytle zmrzlých lipanů o velikosti 15 až 40 cm, je mi z toho velmi smutno. Vím, že několik z nich stejně skončí v popelnici. I nyní s omezením velikosti se to stále děje. S jedním svým dobrým kamarádem jsem napočítal denní úlovek 200 lipanů, které vzalo jen 12 rybářů a uložilo do kempinkového mrazáku s jediným cílem; odvézt je domů. Jeden majitel kempu mi hrdě sdělil, že v nejúspěšnějším týdnu se snadno zmrazí 1500 až 2000 lipanů, a to v oblasti, kde najdete pouze divoké ryby. Znám také několik lidí, kteří k lovu na superpstruhy používají jako nástrahu malé střevle. Se svými nelegálními technikami jsou velmi úspěšní. Často jsem s nimi vedl těžké diskuse, ale je těžké tyto lovce trofejí přesvědčit. Zabíjení ryb je v této části světa velmi starou tradicí a jedinou výjimkou se zdají být fanatičtí muškaři.
Pocházím ze země, která je přelidněná a kde všechny divoké lososovité ryby již dávno zmizely kvůli znečištění. Vím, že když seberete nebo zabijete každou ulovenou rybu, lipan nemůže žít věčně. Každý, kdo čte mé skandinávské příběhy, zná můj pocit z řeky Glomma a jeho přítoků. Zdá se, že říční systém, který má jednu z nejlepších populací lipana v Evropě, stále více upadá. Řeka Glomma, kterou jsem kdysi nazval "zářící řekou", dostává v létě příliš velký nápor, a pokud se v budoucnu nepodaří zajistit lepší kontrolu, mohu jen konstatovat, že konec zářící řeky je blízko.
Rybaření na severu je tak odlišné od rybolovu na jihu, že to lidé, kteří tam nikdy nebyli, jen těžko pochopí. Neexistují zde žádní strážci řek a pro rybářskou policii jsou vzdálenosti prostě příliš velké na to, aby kontroly byly účinné. Rybolov je levný a lipani se zde nezarybňují.
Existuje i další problém, který je ještě důležitější a který potřebuje nejen pravidla ze strany vlády, ale také dobrou kontrolu. Holandsko mělo v minulosti opravdu velké problémy s kejdou, ale nikdy by mě nenapadlo, že by norští zemědělci mohli mít stejné nápady jako někteří jejich holandští kolegové a při povodních kydat hnůj do řeky. V údolí Glomma je mnoho zemědělců a během posledních let jsme zaznamenali jen několik nelegálních znečištění, ale kolikrát se to během roku stane a kolik zemědělců to udělá? S mým nejlepším přítelem jsme jednou lovili o kilometr níže po proudu během takového nelegálního znečištění. Nejenže to strašně zapáchalo, ale řeku na dlouhou vzdálenost pokrývaly hnědé bubliny pěny. Bylo to jako rybařit ve sračkách. Ten den jsme nechytili ani jednu rybu. V dnešní době je tam ještě dobrá populace lipanů, ale jak dlouho mohou existovat proti přílišnému tlaku, nelegálnímu znečištění a celému tomuto vybíjení.
TAJNÁ ŘEKA
Máme však i pozitivní zprávy. Většina mých skandinávských rybářských výprav je na začátku naplánována podle map a lépe zorganizována se všemi písemnými informacemi, které se mi podaří získat, a nakonec doplněna poznámkami z mých rybářských deníků. Bohužel dobrá mapa k dosažení nějakého úspěchu nestačí, a proto bude vždy potřeba dlouhá procházka lesy nebo vedle břehů řek, abyste našli své vlastní oblíbené tůně a proudy. S tímto vědomím jsem před více než deseti lety našel jednu z nejlepších divokých lipanových řek ve východním Norsku. Tato řeka, kterou je těžké najít a ke které se dá dostat jen díky dobré práci nohou a kompasu, je pravděpodobně jedním z posledních kousků skutečné divočiny ve východním Norsku, které znám. Nejlepší tůně jsou od nejbližší silnice vzdáleny nejméně několik hodin chůze. Tuto řeku jsme s přáteli přejmenovali na TAJNOU ŘEKU a poskytla nám neuvěřitelně dobrý důkaz o důležitosti chytání a pouštění ryb.
Během posledních 14 let jsme na Secret River lovili velmi intenzivně, ale každou ulovenou rybu jsme vrátili zpět. To bylo jediné pravidlo, které jsme dali každému, kdo byl pozván na toto tajné místo. Protože jsem si jistý, že jen v několika málo tůních kdy lovili místní obyvatelé, mohu dokázat, že mám se svou teorií "chyť a pusť" pravdu. Po všech těch letech jsme stále chytali tolik ryb jako na začátku. Zvláště v posledních několika letech, kdy jsme v Norsku měli velmi obtížný rybolov kvůli hrozným povětrnostním podmínkám a extrémně vysoké vodě nebo suchu. Podmínky, které naše úlovky téměř znemožňovaly! Chladné teploty byly příčinou toho, že se dobré líhnutí hmyzu se zpožďovalo a na území 50 čtverečních mil jsme na Tajné řece zažili jen několik vynikajících rybářských dnů. Stejně tomu bylo i při vysokých teplotách a nízkém stavu vody. Dokonce i moje žena Ina, která v posledních letech lovila častěji, byla mimořádně úspěšná a ulovila zde svého největšího lipana v životě. Mnoho mých přátel vám také může vyprávět o svých největších úlovcích. Jestli ještě někdy chytím krásného lipana černého, bude to právě v této řece. Každoročně jsem několik BLACKIES zasekával a někteří z nich mi ujeli a opravdu mi to nevadilo. Vím, že tam jsou. Zažili jsme spoustu vynikajících dní a vždycky jsme si po těch dlouhých výpravách odnesli pár velkých odměn. Jsou tam desítky atraktivních tůní a vždycky se tam chytí pěkný počet lipanů. Nejraději mám černou variantu mého Klinkhåmer Special. Průměrná ryba měří kolem 40 cm a největší ryby snadno dosahují 50 cm a více.
Tajemná řeka má také svá tajemství, a pokud si myslíte, že druhý den chytíte ryby v úspěšné tůni, můžete na to zapomenout. Není možné dosáhnout stejných výsledků jako den předtím a po našich zkušenostech bude trvat nejméně tři nebo čtyři dny, než se ryby vzpamatují z boje o svobodu. Na Tajné řece jsme si vytvořili vlastní pravidla a jedním z nich je, že jsme nikdy nelovili tůň "do mrtva". To znamená, že nikdy nelovíme tak dlouho, dokud už v ní nejsou žádné stoupající ryby. To je velmi důležité, pokud zůstáváte ve skupině a lovíte několik dní na stejném místě. Osobně jsem velmi aktivní muškař a i během běžného rybářského dne nachodím několik kilometrů. Nikdy nechytím více než dvě nebo tři dobré ryby v dobré tůni a možná ještě několik dalších ve větší tůni, a když to děláte poctivě, můžete lovit celé týdny na stejném místě a chytat ryby pořád.
Doufám, že si tento článek přečte některý ze skandinávských rybářů a pomůže udržet tyto řeky takové, jaké mají být, nebo se alespoň pokusí přesvědčit stále více lidí o důležitosti Chyť a pusť.
