Shrnutí základních informací, faktů a postřehů z třetího ročníku naší týdenní rybářské výpravy.
V pořadí třetí ročník rybářské výpravy MOL byl naplánován na předposlední zářijový týden a naší vysněnou destinací se stala východočeská říčka Metuje. Již tradičně se nezúčastnil Lipan (důvody nebudu tentokrát rozebírat) a i Kozel nahlásil, že se kvůli cestě do země, kde zítra znamená včera (nebo včera znamená zítra, nepamatuji si to již přesně), připojí až ve čtvrtek.
Pondělní ráno nezačalo vůbec ideálně, vyšší mocenské struktury mě donutily k luxování bytu, takže první část dopoledne jsem strávil destrukcí kobercových drobků a smýčením všudypřítomných pavučin. Muddler, který vyrážel v ranních hodinách autobusem z Mostu do Prahy, na tom nebyl o nic lépe. Jeho pravidelná autobusová linka totiž svoji první týdenní směnu z nevysvětlitelných důvodů vynechala. Vše se však v dobré obrátilo a lehce po desáté hodině jsme si s Muddlerem potřásli pravicí a vyrazili směrem na Náchod, který se nám zdál pro výpravu na Metuji ideálním výchozím stanovištěm.
Ubytování v Náchodě jsme pojali v pionýrském stylu a naší dočasnou domovinou se stala chatka v kempu v Bělovsi (část Náchoda). Výhodou chatičky byla za prvé cena a za druhé fakt, že ležela asi deset metrů od říčky Metuje. Zde dávám k dobru první nerybářský tip. Budete-li se v kempu ubytovávat, zvolte raději chatky přímo u vody. Chatky v druhé řadě pod lesem byly totiž o poznání chladnější a dost intenzivně smrděly zatuchlinou.
Můj první dojem z Metuje byl trochu rozpačitý, protože jsem si ji matně pamatoval spíše jako řeku než říčku a navíc na úseku v Náchodě se mi zdál tok až příliš zregulovaný. Každopádně ryby dosti intenzivně sbíraly, což moji rozpačitost posunulo na vedlejší kolej. Do řeky jsme nastoupili přímo v kempu a za okamžik Muddler vysušil prvního lipana. Já jsem se těšil na suchou muškařinu již hodně dlouho a také proto jsem navázal malého jiga na přívěs a blešivce na konec návazce (doufám, že sledujete moji logiku). První čtyři ryby mi spadly, což mě trochu rozhodilo, protože jsem poprvé chytal na svůj nový dvojkový prut, který jsem si koupil především proto, aby mě ryby při jemném chytání na udici lépe seděly. Další tři lipany jsem však již vylovil bez sebemenšího zaváhání, což předznamenalo to, že na suchou mušku toho dne u mě vůbec nedošlo.
Metuje v Bělovsi mezi kempem a výše položeným jezem tvoří krátký, ale velice zajímavý úsek, který je plný slušných ryb. Během třech hodin jsme měli dohromady více než čtyři desítky ryb. Muddler se stal králem suché mušky, ryby nachytal na různé CDC vzory (Red Quill, Iron Blue Dun, Olivová jepice), já jsem zůstal věrný nymfě (malé jigové mušky různých barev, patentka a zelený blešivec). Mezi chycenými rybami dominovali krásní lipani, občas nějaký duhák a siven. V proudcích nebyl problém ryby nachytat, trochu jsme se ale trápili na olejích, kde stál lipan na lipanovi, ale pouhý dopad šňůry na hladinu ryby vyplašil. Snad jen Muddlerovy CDC mušky občas nějakou rybu z pomalé vody dostaly, má nymfa byla na pomalé vodě téměř neúčinná. To jsem ale ještě nevěděl o metodě, o které jsme se dozvěděli následujícího dne.
Pondělní rybářskou seanci jsme zakončili hltem z přírodního pramene minerálky Idy, ke kterému bylo nutné si prorazit cestu mezi stovkami plastových PET lahví, které zde čekaly na své naplnění. Naštěstí jsem ihned pod pramenem chytil během dvou minut asi pět hezkých lipanů, takže jedna PET lahev, která si do té doby myslela, že v Metuji žádné ryby nejsou, mě s úklonem k pramenu pustila.
K večeru se k naší minivýpravě připojili kamarádi Michal a Dušan, a tak jsme již ve čtyřech ochutnali místní kuchyni v restauraci Pod Montací (socialistická výstavba se slušným menu a dobrým náchodským pivem nedaleko kempu). Kluci očividně čekali velkou vodu, protože Michal při míchání tataráku prohodil něco o sedmičkovém prutu a rychle ponorných šňůrách. Muddlerovi pouze šibalsky zasvítila očka a já jsem si s Michalem připil na jeho sedmičkový prut slivovicí.
Úterní ráno začalo také mizerně. Opět se mi potvrdilo, že míchat pivo, slivovici a červené víno mi nedělá zrovna dobře a ani tataráku se neleželo v mém žaludku příliš pohodlně. Vše se začalo k lepšímu obracet až v Novém Městě nad Metují. K snídani se totiž dá koupit v místních lahůdkách úplně všechno (sladké a slané, studené a teplé, drahé a levné, čerstvé a uleželé) a alespoň v mém případě byla tvarohová palačinka tím pravým lékem na žaludek i na hlavu. Díky palačince si již následující události dne pamatuji docela přesně, jednalo se totiž o rybaření vskutku pekelné.
Za náš úterní cíle bylo zvoleno malebné údolí řeky Metuje, které se nazývá Peklo. Jedná se o několikakilometrový úsek řeky mezi Náchodem a Novým Městem. Metuje, která je v Pekle již širší řekou, zde protéká romantickým údolím a tvoří nádherné partie. Střídají se zde proudné úseky, hlubší tůně a široké pláně zarostlé vodními travinami. Rybí osádka je zde velice pestrá, jako ostatně na většině úseků Metuje (z lososovitých ryb jsou zde v hojném počtu potočák, lipan a duhák, občas se dá narazit i na sivena) a zarybnění velmi slušné. Ryby v Pekle ale dosahují menší průměrné velikosti než na některých hořejších úsecích Metuje, což zřejmě způsobuje větší rybářský tlak na tomto atraktivním úseku.
Pro všechny členy výpravy, kteří lovili na podobném typu řeky poprvé, bylo důležité se vypořádat s poměrně mělkou a velice čistou vodou v Metuji a také s velkým množstvím trav a řas. Moji nespornou výhodou oproti kolegům byl jemnější prut, díky kterému jsem ryby poměrně snadno dostával na lehké nymfy. Opět jsem se ale trápil na pomalých úsecích, kde zase excelovali kolegové díky suché mušce. Především Michal se svým oblíbeným Zlatým rozencem (viz obrázek) školil místní ryby bez sebemenšího ostychu a během několika hodin rybaření se téměř nepohnul z místa.
Abychom trochu ulevili unaveným pažím a nasytili hladové žaludky, zajeli jsme do centra čertovského dění, hotelu Peklo. Hotel leží nedaleko soutoku Metuje a Olešenky a je ideálním výchozím místem pro rybářskou výpravu na Metuji. Poskytuje kvalitní ubytování a výbornou kuchyni. Pěšky dojdete k pstruhové Metuji během minuty a autem to není daleko ani do Náchoda (porušíte-li zákaz vjezdu), ani do Nového Města. Kromě rybářů Peklo často navštěvují cyklisté, turisti a autobusy důchodců a v letní sezóně je zde opravdu velmi rušno. Není divu, jakmile vám totiž číšník donese na stůl objednané jídlo, rázem se změní peklo v ráj, protože jídlo zde opravdu připravit umějí.
Po obědě nás čekala sváteční událost, kterou popíši v samostatném článku. Stačí pouze kliknout na odkaz. Pokud zde žádný odkaz není, pak jsem článek ještě nenapsal (doufám, že stále sledujete moji logiku).
III. výprava MOL - Metuje dokončení.
