Uskutečnila se druhá muškařská výpava členů MOL. První část zápisků z výpravy do Walesu...
V pořadí druhá výprava MOL si vytýčila za cíl prozkoumání pstruhových revírů ve Walesu. Tajným přáním organizátora (moje maličkost) bylo dobytí velšských jezer s přírodním potočákem a také lov na známých velšských řekách Dee, Severn a Wye. Samozřejmě, že vše dopadlo trochu jinak, ale nebudu předbíhat.
Na úvod pár slov k účastníkům. Již tradičně (podruhé) se nezúčastnil nejmladší člen našeho podivného seskupení Lipan, který po loňské výmluvě (= školní povinnosti) přišel s opravdu originální omluvou (= pracovní povinnosti). Všeobecně se očekává, že příští rok bude ve znamení manželských povinností.
Prvním účastnícím se členem výpravy byl tedy Muddler, který mě překvapil hned dvěma novinkami. První novinkou byly nepromokavé kalhoty pro chytání z lodě. Muddler si vzal k srdci moje rady, že ve Walesu bude hodně pršet a tak vyfasoval „pogumované“ kalhoty od svého zaměstnavatele. Já jsem si pořídil podobné několik týdnů před ním a nemohl jsem si je vynachválit. Muddlerovo model měl jednu nespornou výhodu, byl asi o 450 Kč levnější než ten můj (mě přišel na pět stovek) a jednu zdánlivou nevýhodu, kterou se zdála být jasně žlutá barva. Když jsem Muddlerův model viděl, trochu mi cukaly koutky, protože jsem si představil naši loď v mlze jako ropnou plošinu v Severním moři a Muddlera jako námezdního dělníka olejujícího pomalu reznoucí ropná čerpadla. Moje koutky však cukat přestaly, když nám Muddler představil svoji druhou novinku – sedmičkový prut Sierra HM2, se kterým házel o 3-4 metry dále, než my s Kozlem. Ano správně, Kozel byl třetím členem výpravy. Kozel jako tradičně omezil svá zavazadla pouze na tři cestovní tašky, do kterých by se vešla výzbroj celé naší hokejové reprezentace.
Náš itinerář pro první tři dny směřoval do severního Walesu, kde jsme chtěli chytat na revírech, kde se v roce 1990 konalo mistrovství světa v muškaření. Bohužel řeka Dee byla po deštích rozvodněná, a tak jsme zamířili k asi nejznámější velšské nádrži Lynn Brening. Lynn Brening není jezero, jak se může na první pohled zdát (lynn znamená ve velštině jezero), ale nádrž. Naše informace o chytání na Breningu zněly, že se jedná o revír, kde 80% ryb je chyceno „ze zhora“. Tešili jsme se, že nebudeme muset „luřit“, ale návštěva rybářské chaty u nádrže nás trochu uvedla zpět do reality. Doporučené mušky: Montana, Cat Whiskers, GH Damsel Nymph – tento výběr nám příliš lov u hladiny neevokoval. Každopádně Muddlerův průzkum dna příliš života ve vodě neprokázal, takže možná že přece jen ryby na hmyz na hladině reagovat budou…
Právě když jsem platil povolenky, objevil se u rybářské chaty čtrnáctiletý chlapec s něčím, co mi trochu vyrazilo dech. V náručí držel rybu, která z dálky vypadala jako kapr, ale brzy se ukázalo, že jde o trofejního potočáka. Ryba zabrala chlapci na druhý nához na zlatohlavou kaktusovou nymfu šidélka těsně u hráze. Po zvážení byl na světě nový velšský rekord. Potočák měřil rovných 83 centimetrů a vážil 21 liber.
Vyrazili jsme z přístavu plni optimizmu, že určitě ještě pár trofejních potočáků v Breningu bude, ale den jedna naší výpravy skončil fiaskem. Než jsme stačili dojet na konec nádrže, počasí se radikálně zhoršilo, prudce se ochladilo a studený vítr hnal jeden dešťový mrak za druhým. Muškařina se stala řeholí – zkoušeli jsme nejrůznější místa i taktiky, ale během celého odpoledne jsme neměli ani záběr.
Po pěti hodinách ve větru a dešti si Kozel šel zdřímnout do auta, Muddler se ohřál pod vysoušečem na pánských toaletách a já slupnul poslední rajče a zapil jej moravskou slivovicí. Večer se počasí trošičku uklidnilo, ale s rybí aktivitou to ani nehlo. Několik okamžiků před našim plánovaným odjezdem jsme s Muddlerem zadriftovali nedaleko břehu, kde jsem viděl sebrat rybu a tady zdolal Muddler první rybu výpravy. Rozhodně se nejednalo o další velšský rekord, ale měli jsme ze sportovně vypadajícího duháčka, který zabral na nymfu šidélka, upřímnou radost. Průběžné skóre výpravy teda znělo: jeden den, jedna ryba.
Druhý den jsme se na Lynn Brening vrátili. Tentokrát bylo na programu chytání ze břehu. Počasí bylo o mnoho lepší než předchozí den. Začali jsme chytat u hráze, kde se občas nějaká ryba zvedla. Bylo zde již několik rybářů a největší úspěch slavil jeden místní, který chytal na statické pakomáry. Chytal tím způsobem, že nahodil, položil prut na zem a šel klábosit se svým kolegou, co chytal opodál. Když ryba zabrala, tak jej kolega upozornil a náš expert zasekl a rybu zdolal. Jinak většina rybářů na tom byla podobně jako my, tedy bez ryby.
Štěstí se nakonec usmálo na mně, když čerstvě vysazený duhák zabral (také) na statického pakomára. Nakonec se ukázalo, že se jednalo o naši jedinou rybu dne. Chtěli jsme zkusit další horká místa, a tak jsme jezero postupně objížděli, ale do ryb jsme se už bohužel nedostali a jak to vypadalo, místní na tom byli podobně. Průběžné skóre výpravy znělo dva dny, dvě ryby. Ještě, že nás rybolov neživí.
Pokračování příště.
