Druhá část reportáže z MS v muškaření 2021.
Je neděle 8.8.2021 ráno. Máme již po naší ranní koupeli v jezeru a také po snídani. Máme sbalené věci a jsme připraveni vyrazit na náš první jezerní trénink. Pořadatelé nám moc tipů k tréninkům nedali, tak míříme na jezero, které spravuje Ilka, což je hlavní pořadatel letošního mistrovství. Ilka je postarší, rozvážný, milý a vcelku zábavný Fin. Fini to ale s tou zábavností a humorem jako takovým moc nepřehání. Jsou spíše zdrženlivý a takoví jakýsi chladní. Tedy alespoň do pátého piva 😊.
U Ilky jsme měli rezervované tři lodě a Tonda měl v záloze ještě svůj belly boat. Jezero, jehož název jsem si za tu dobu prostě nedokázal zapamatovat, je široké asi 500 m a na délku má podle mě skoro 1500 m. Lodě nemají motory, takže si pěkně zaveslujeme. Mapu s hloubkami tohoto jezera máme k dispozici, stejně jako mapy závodních jezer, a podle toho se při hledání vhodných míst pro lov síhů řídíme. Na jezeru hledáme hloubky kolem 2-4 metrů a pouštíme se do prvních driftů. A že to sviští! Je zataženo, zima a takový vítr, jaký tu dnes je, by byl vhodný spíše k plachtění než k muškaření. S Davidem se snažíme najít na jezeře nějaké závětří. To ale není vždy úplně jednoduché, když vítr co chvíli mění svůj směr. Vyhazujeme tedy padák a svištíme si to přes celé jezero napříč. Nemáme totiž padák, ale spíše padáček, který toho prostě moc neubrzdí. Jedeme tak rychle, že skoro nestíháme dobírat šňůru. Těm, kteří pravidla závodění z lodě neznají, musím vysvětlit, že povoleno je nahazovat pouze před loď ve směru jejího driftu, tedy po větru. Není tedy možné tahat mušky za sebou za pohybující se lodí. V prvních driftech chytáme jen pár okounů a spíše se seznamujeme s jezerem a s jeho hloubkou, která se často mění. Proto sem tam vyměníme šňůru, abychom si jezero a měnící se hloubku tzv. osahali. Připraveny máme všechny potřebné jezerní šňůry – plovoucí, hooverku, pomalou intermídu, rychlou intermídu a tři různě rychlé potápivé šňůry. Správná hloubka bývá totiž během jezerního muškaření stěžejní. Během driftů sledujeme, kde jsou jaké vodní rostliny a taky pozorujeme ostatní rybáře. Na jezeře totiž nejsme sami. Jsou tu i další týmy, jako např. Belgičani, Italové, aj. Stejně jako je důležité znát vhodná místa na řece, je důležité se seznámit i s jezerem a vhodná místa pro lov najít. A to prostě nějaký ten čas zabere. A tak jezdíme skoro dvě hodiny sem a tam a hledáme síhy.
Většina lodí se shlukuje u břehu ve vrchní části jezera. Je tu totiž závětří hned za stromy. Odtud začínají všichni pomalu driftovat napříč jezerem. Když se pak loď minimálně bržděná padákem kvůli sílícímu větru rozjede natolik, že už člověk nestačí stahovat šňůru, musí loď otočit a veslovat proti vlnám a větru zpět do závětří. V tuto chvíli se nedá totiž dělat nic jiného a tak i my volíme tuto strategii. Driftujeme tedy s Davidem kousek od břehu mezi vodními rostlinami, které sahají až k hladině. A najednou vidíme, že Belgičan tahá rybu a dokonce podebírá! To musí být síh, protože plotici ani okouna tu přeci nikdo nepodebírá. A protože se s rybou fotí, je jasné, že to je ona „bájná“ ryba. Viděl jsem, že Belgičanovi přišel záběr skoro hned po náhozu a nedaleko břehu. Další drift tedy vyměním potápku za rychlé íčko a budeme se snažit driftovat do 30 metrů od břehu právě mezi vodními rostlinami. Tam se síhům asi líbí.
Chytám na malé černé lurky s různými barvami a hmotnostmi hlaviček. Občas vyměním lurku za nějakou nymfu nebo pakomára. Dole mám těžší tungstenovou a nahoře dvě lehčí mosazné kuličky. Chytám se čtyřkovým prutem a na 0,14 mm fluorocarbon. Takže na jezerní muškaření vcelku jemná sestava. Nenahazuji daleko, tak 15 až 20 metrů a chvíli po dopadu začínám kratšími, rychlejšími zátahy šňůru a mušky stahovat. Jde o vcelku agresivní pohyb. Když s Davidem ujedeme asi 200 metrů, přichází chvíli po náhozu záběr. Ryba se začne ihned převalovat a tak různě klepat, takže to nevypadá ani na plotici, ani na okouna. Je to síh, můj první finský síh! Podebírám, fotím a pouštím. Mám radost, že se mi ho po asi třech hodinách konečně podařilo chytit. Byl na černou lurku kousek pod hladinou. S Davidem jsme se tedy rozhodli, že budeme dál driftovat v této oblasti a dále hledat ty nejlepší metody, jak síhy chytit. V dalších několika driftech chytil svého prvního síha i David a já měl ještě několik záběrů. Jakmile síha zaseknete, začne se točit kolem své osy a dělat takové jakoby přemety, kdy se otočí oproti vlasci o 180 stupňů a tím z háčku spadne. Nikdy před tím jsem nechytal a nezdolával tak proradně vyčůrané ryby!
Bylo kolem 13 hodiny a my se sešli s klukama na pauzu na oběd, kde jsme si rychle vyměnili své postřehy. Nejvíc ryb měl asi Tonda, který měl tři nebo čtyři síhy a spoustu záběrů. Všem klukům fungovala nejvíce černá lurka. Nebylo tedy co řešit a po obědě jsme taktiku neměnili a driftovali v místech, kde jsme své první síhy chytili. Během odpoledne jsme jich s Davidem chytili ještě několik, ale nebyla to žádná hitparáda. Měli jsme také spoustu dalších záběrů, po kterých ale síh bezprostředně spadl. Pořád jsme přemýšleli jak je zvládnout zdolat a co vylepšit. Bylo to pro nás opravdu velké téma. Večer jsme s celým týmem probrali celý tréninkový den a začali se připravovat na další trénink který jsme měli strávit opět u Ilky. Všichni ten večer vázali jak o život.
Je pondělí 9.8.2021 a my máme před sebou náš druhý trénink na jezeře. Taktika na druhý den byla jasná. Potvrdit si fungující metodu z předešlého dne i na jiných částech jezera a naučit se síhy hledat. Na břehu se opět potkáváme s ostatními týmy. Dnes tu jsou mimo jiné i Španělé, kteří patří k těm nejlepším závodním muškařům na světě. Jsou tu ve Finsku o něco déle než my a mají dokonce i dva místní průvodce, kteří s nimi tráví každý den non-stop na rybách. Sedáme do lodí a rozjíždíme se po celém jezeře. Dnes už tolik nefouká, tak se dá chytat i jinde, než jen ve vrchní části jezera. Je ale stále zataženo a trochu chladněji. My s Davidem zůstáváme na straně přístaviště a driftujeme podél pravého břehu až na konec jezera. A během prvního driftu chytáme opravdu dost ryb. Jenže žádná z nich není ani trochu podobná síhovi. Chytáme totiž samé plotice a okouny. David chytil dokonce tripletu okounů a na závěr mu bílého sparklera ukousla štika. Protože jsme nechytili za hodinu žádného síha, přestali jsme tomuto břehu věřit a vydali se na ten protější, kde už nějakou chvíli driftují Tonda s Ogarem. Když je míjíme, říkají, že už mají každý asi tři nebo čtyři síhy včetně jednoho kapitálního kolem 60 cm, kterého chytil Ogar. Taková ryba se tu opravdu nevidí často! Ilka tu například za tři roky nechytil síha přes 40 cm. To musel přijet kluk z Moravy, aby mu ho ukázal 😊. První drift zůstáváme bez ryby. V dalších už ale pár záběrů přichází, ale bohužel jich moc neproměňujeme a chytáme za celé dopoledne asi jen tři síhy.
Na oběd nám Jirka přivezl „typickou“ finskou pizzu s mletým sobím masem, liškami a brusinkami. Jsem rád, že jsem ji mohl vyzkoušet, ale už si ji nikdy v životě dobrovolně nedám 😊! Během oběda probíráme jak se komu dařilo. Ve vedení je Tonda s Ogarem, kteří mají každý kolem pěti ryb, takže taktika se zdá být úspěšná. Neviděli jsme totiž, že by ostatní týmy včetně Španělů chytali nějak více ryb, než my. Tondovi a Ogarovi ryby skoro nepadají.
S Davidem se po obědě vydáváme opět na místo, kde chytal Tonda s Ogarem. Je to levý spodní roh jezera. Skoro v každém driftu máme alespoň jeden záběr, ale žádné rodeo to teda není. Zdá se, že ty ryby jezdí v malých hejnech a když na ně člověk při driftu zrovna natrefí, nějaké záběry prostě přijdou. Po pár driftech se rozhodneme zajet na místo, kde jsme chytali včera, tedy do vrchní části jezera. Čeká mě tedy pěkná porce veslování přes celé jezero. Už v tu chvíli se necítím úplně dobře, ale přikládám to celkové únavě z tréninků a málo spánku a skoro bez keců vesluji. Cestou přes celé jezero sledujeme ostatní týmy. Hlavně pak Španěly, kteří se pohybují se svými průvodci právě v místech, kam míříme. To znamená, že ta místa, která jsme včera našli, nejsou zřejmě vůbec špatná, když do nich míří i místní průvodci. Dáváme asi pět driftů, kdy jeden z nich je zcela výjimečný a my za asi 300 metrů chytíme tři síhy a dostaneme dalších několik záběrů. Tím se potvrzuje to, že síhové prostě cestují po jezeře pravidelně po určitých místech, která se jim líbí. Otázkou ale zůstává, po jaké době se na jaké místo vracejí a v jaké jsou hloubce. Máme vcelku dobrou náladu, protože máme pár síhů a daří se nám stále o něco málo víc. Na samotný konec dne dojedeme ještě na místo po Tondovi a Ogarovi, kde v jednom driftu přidáme každý ještě jednoho síha. Tím dnešní trénink zakončíme a vydáme se zpět k našemu finskému domovu. Člověk tu musí být na silnici opatrný, protože tu po silnici běhá spousta na první pohled neomalených sobů. A ti mladší, ti dokonce jakoby na auta útočí, když člověk vedle nich zastaví a chce si je vyfotit.
Co Vám budu povídat, chytání síhů lehké opravdu není. V jezeře jich není bůh ví kolik a jsou prostě dost náladový a vychytralý. Na druhou stranu je vidět, že nám naše taktika docela funguje a že ostatní týmy nechytají nějak více, než my. Proto neztrácíme optimismus a jsme na dobré vlně. Zítra nás čeká den, kdy si budeme moci dovázat mušky a každou dvojici čekají tři hodiny na dalším jezeře, kde se budeme střídat o jednu rezervovanou loď. A ve finále to bude vlastně vcelku zábavné 😊.
