Honza Pecina je jedním z naší zlaté muškařské generace. Jak se dostal až na vrchol?
Česká muškařská reprezentace se rozhodně nemusí za výsledky v posledním desetiletí stydět. Jednou z výrazných osobností generace závodníků, která šířila slávu české muškařiny na konci 20. století, je bezesporu Honza Pecina. Honza se může pochlubit skvělými výsledky jak individuálními, tak kolektivními a k jeho posledním úspěchům se řadí i bronzová medaile ze závodu jednotlivců na ME v muškaření v Kostelci nad Orlicí a samozřejmě i zlatá medaile v závodu družstev. Právě již před začátkem ME Honza ohlásil konec svého účinkování v reprezentaci, a proto vlastně vznikl tento článek. Pojďme se společně podívat, jak Honza začínal s muškařením a jak se vyvíjela jeho úspěšná muškařská kariéra.
Honza Pecina se narodil v r. 1954 v Chrudimi. Jeho rybářské začátky s muškařinou spojeny nebyly a muškařem se stal poměrně pozdě. Začínal s chytáním ve svém rodišti na malé říčce Novohradce. Jako většina malých kluků začínal s chytáním ryb do ruky a ostatními pytláckými metodami. Až postupem času po přestěhování do Prahy začal intenzivněji s plavanou a s lovem na mrtvou rybičku. Často jej bylo možné spatřit například na Orlíku nebo na Slapech, Berounce, Sázavě nebo na Vltavě 7.
K muškaření se Honza dostal až s přestupem do MO Praha Vinohrady v roce 1987. V té době se specializoval na lov trofejních ryb na plavanou a přívlač, ale také již určitou dobu koketoval s muškařením. Přestože se mu zpočátku do závodního rybolovu moc nechtělo, podařilo se vinohradským funkcionářům Honzu přemluvit, aby závodní rybaření zkusil, a zařadili jej do druholigového muškařského družstva. Zde začaly Honzovy muškařské úspěchy.
V muškařině byl Honza samouk a většinu věcí se naučil metodou pokusů a omylů. Veliký vliv však na Honzu měl jeho kamarád Josef Hendrych, který často Honzu přesvědčoval, aby zkoušel věci dělat jinak než ostatní. Pikantní na všem je, že Josef Hendrych sám nemuškařil, ale to nebylo podstatné. Důležité bylo, že pomohl Honzovi najít svoji vlastní cestu v muškaření - originální a úspěšnou.
Vzhledem k tomu, že nejnavštěvovanější řeky v okolí Prahy (Sázava a Berounka) jsou především o bílé rybě (tloušť, ouklej), začal častěji jezdit za rybami do jižních Čech, kde dobře poznal Otavu a Vltavu nad Lipnem i v okolí Českého Krumlova. Právě Otava se stala Honzovou zamilovanou řekou. Na Otavě již chytá přes 18 let a na své výpravy vyráží ze své chalupy, nacházející se nedaleko Rábí.
Netrvalo dlouho a Honza přestoupil do libeňské organizace, kde se chytala první muškařská liga. V této době začal také vázat mušky, nad kterými se ze začátku jeho kolegové ošklíbali, ale Honza se nenechal odradit a nakonec se ukázalo, že právě jeho mušky jsou mnohem účinnější. Rozdíl mezi první a druhou ligou byl především v kvalitě konkurence. První ligu v té době chytali takové osobnosti jako Milan Janus, Jarda Karafiát, Jarda Novák a další.
Důležitý byl pro Honzu i rok 1992, kdy pracoval v německém Rosenheimu. Tímto bavorským městečkem, ležícím na úpatí bavorských Alp, protéká řeka Mangfall, která je plná lipanů a ostroretek. Tato řeka Honzu donutila přemýšlet nad správným vedením much, protože v jejích silných proudech bylo bezpodmínečně nutné dostat mušku co nejdříve ke dnu.
V roce 1994 se Honza poprvé probojoval do širšího výběru reprezentace. Zde se seznámil s muškařením na stojaté vodě. Poznal, že jeho „práskačky“ na stojatou vodu nestačí a že je také potřeba více pilovat techniku nahazování, kterou začal poctivě trénovat i přes zimu v tělocvičně. V této době již vlastnil i chaloupku na Šumavě a zde se dal dohromady se Strakoničáky, především s Milanem Janusem a Lukášem Pazderníkem, kteří mu dávali muškařské lekce na Otavě. Právě při rybaření na Otavě udělal Honza výrazný krok mezi muškařskou elitu. Otava není jednoduchá řeka a Honza si zde uvědomil, že pokud chce závody vyhrávat, nepotřebuje mušky na trofejní ryby, ale mušky, na které uloví co nejvíce ryb střední velikosti. Závody totiž nevyhrává ten, který uloví největší rybu, ale většinou ten, co uloví ryb nejvíce.
O rok později se Honza probojoval do užšího výběru pro MS, které se konalo v Českém Krumlově. Na mistrovství světa byl nováčkem, stejně jako Náchoďák Pavel Macháň. Zde oba nováčkové vychytali v prvním kole jedničku. V druhém kole chytal Honza na Horní Vltavě a bylo z toho další vítězství v sektoru. A to i přesto, že po dvou hodinách měl Honza pouze tři bodované ryby. Pak se na něj ale usmálo závodnické štěstí a nad jeho úsekem přebrodilo stádo krav. To zkalilo vodu a Honza nachytal tolik potočáků, že přechytal všechny ostatní. Druhý den byl pro Honzu stejně úspěšný a tak byl rázem v čele průběžného hodnocení mistrovství světa a očekávala se od něj i výhra v posledním kole závodu. Bohužel v posledním kole neměl Honza ideální los a trochu také zapůsobila nervozita, neboť na jeho výkon „dohlížely“ asi tři stovky diváků, což se normálně na rybách nestává. Se čtyřmi bodovanými rybami z toho bylo až 16. místo v sektoru, přesto to stačilo na vynikající bronzovou medaili v premiérovém závodě na světové scéně.
Posledním velkým závodem bylo pro Honzu ME v Kostelci nad Orlicí v roce 2000. Při svém posledním mezinárodním vystopení skončil Honza stejně jako na své premiéře – třetí v jednotlivcích a první v soutěži družstev. V Kostelci startovala dvě česká družstva a základním kamenem úspěchu byla kromě muškařské dovednosti i perfektní spolupráce mezi členy obou týmů. Pryč je už doba, kdy si každý závodník své tajné zbraně nechával pouze pro sebe a výsledek týmu byl až druhořadý. I to byla jedna ze změn, kterou Honza během let u reprezentace zažil.
Ve svém závodnickém „důchodu“ Honza rozhodně na muškaření nezanevře. Začíná jezdit na ryby se svým synem a stále závodí i v domácích soutěžích. S reprezentací skončil především z časových důvodů, protože jeho podnikatelská činnost mu ubírá stále více a více volného času. Přestože výkonnostně by ještě na vrcholové závodění několik let měl, zvolil si odejít na vrcholu. I to je umění mistrů. A mezi mistry muškařiny Honza Pecina určitě patří.