Dokončení zápisků z naší výpravy do Walesu.
Po ne příliš výrazných výkonech na jezerech v severní části Walesu naše výprava zamířila směrem na jih do oblasti Ellan Valley. Ještě jsme chvilku koketovali s myšlenkou zarybařit si na řece Severn, která je vedle dalších velšských řek Dee a Wye asi nejlepší lipanovou řekou ve Walesu, ale složité shánění povolenek nás od tohoto nápadu poměrně rychle odradilo.
Oblast Ellan Valley měla oproti našim předcházejícím stanovištím jednu značnou výhodu, kterou byla možnost kombinování chytání na jezerech s říčním muškařením. Ideálním centrem pro základní tábor v dané oblasti je městečko Rhayder, kde jsme v místním kempu rozložili náš hlavní stan asi 20 metrů od řeky Wye.
Ellan Valley znamená v překladu „údolí řeky Ellan“ a z rybářského hlediska je zajímavé tím, že na řece Ellan je postaveno celkem pět blízko sebe ležících přehrad, na kterých se dá provozovat jezerní muškaření. Kromě toho se rybaří i přímo na řece Ellan pod poslední přehradou (Caban Coch Reservoir) a několik mílí nabízí i řeka Wye do které se Ellan pod Rhayaderem vlévá. Povolenka, kterou jsme si zakoupili v místní trafice, přišla na britské poměry na směšné peníze – 8 liber za celodenní rybaření na všech pěti nádržích i na několika mílích obou řek Wye a Ellan.
Jasné a teplé počasí nás společně s našimi nedávnými neúspěchy na jezerech nemusely dlouho přesvědčovat začít s rybařením na řece. První odpoledne jsme se rozhodli pro úsek řeky Wye nad Rhayderem. Wye zde velmi bystře protéká zalesněným údolím. Voda v řece byla velmi čistá, trochu zbarvená do mléčně-zelena (taková barva asi neexistuje, ale pro představu to snad stačí), dno kamenité a hloubka řeky od 0.5 do 2 metrů.
První ryba přišla po několika málo náhozech a již při zdolávání bylo vidět, že to není žádný drobeček. Lipan lehce nad 40 cm byl velice příjemným překvapením a skvělou motivací do dalšího chytání. Když jsme se s kolegy po přibližně třech hodinách rybolovu setkali, začali jsme rekapitulovat a ihned řešit místní hádanku. V průměru asi 3 ryby na člověka, což se nám nezdálo nic moc. Velikost ryb ale byla (především na naše domácí poměry) hodně slušná, všechny kusy okolo čtyřiceti centimetrů. Uloveni byli pouze lipani, žádný pstruh, žádné podměrečné ryby.
Druhý den jsme se nejprve vydali na obhlídku místních přehrad a během cesty se stavili na pintu pivka v místní hospodě. Číšník byl muškař lososář a nebylo problémem z něj získat cenné informace dříve než jsme se našim pintám podívali na dno. Přehrady na řece Ellan jsou domovem především přírodních potočáků a chytat se dá pouze ze břehu (to začínalo vysvětlovat cenu povolenky), na řece se dají chytit větší ryby, opět především potočáci, ale také lipani.
Nikdo nás nemusel dlouho přemlouvat a tak jsme zanedlouho již máčeli své mušky v říčce Ellan. Místním lipanům jsme po předcházejícím dnu začali přezdívat lopaty a na řece Ellan jsme na ně měli připravené především zlatohlavé nymfy a jigy. Taktika byla zvolena především proto, že jsme očekávali větší ryby „sedící“ u dna a také proto, že žádná rybí aktivita poblíž hladiny vidět nebyla. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Ryb se nám zdálo v Ellanu o něco více než na Wye, ale také rozhodně nebyly přemnoženy. Opět se ale jednalo o pěkné lopaty. Velikost lipanů se pohybovala od 38 do 45 cm a občas se nám na mušku spletl i potočák podobné velikosti. Nezapomenutelným zážitkem pro mne bylo chycení šesti velikých lipanů v jedné téměř neviditelné jámě během asi pěti minut. Záhadu, proč nechytáme ryby menší, se nám rozluštit nepodařilo.
Následující den jsme se rozhodli vyzkoušet jednu z přehrad. Byl jasný den a slunce pražilo tak silně, že jsme se nechali brodící kalhoty v autě a udělali si vycházku okolo nádrže jen tak nalehko. Potočáky jsme občas zahlédli kroužkovat, ale bohužel příliš daleko od břehu. Kozel měl hned na jeden z prvních náhozů záběr od ryby, ale ta bohužel zakrátko spadla. Následující tři hodiny jsme poslušně pochodovali kolem jezera a vířili horký vzduch muškařskými šňůrami. Výsledek byl prabídný (no spíše ještě horší) proto jsme celkem jednoznačně odsouhlasili odpolední chytání na řece Wye.
Úsek řeky Wye, tentokrát pod Rhayaderem, nás opět nezklamal. Pár dalších lipaních lopat a skvělé obecenstvo (místní dobytek) se opět postarali o prvotřídní zábavu a velice důstojné rozloučení s rybařením ve Walesu. Museli jsme konstatovat, že oblast Ellan Valley nás velice mile překvapila především poměrem cena/výkon. Velšské lipanové řeky patří rozhodně k těm nejlepším řekám na britských ostrovech a cena povolenek se zdá být na velice rozumné úrovni. Zarybnění je dobré asi i proto, že místní muškaři stále ještě nepoužívají „českých“ nymfovacích technik tak často jako my doma. Dovolím si tvrdit, že například jigové mušky místní lopaty vidí velice zřídka, pokud je již vůbec kdy viděly. Bohužel jsme již nemohli prozkoumat další veliké lákadlo a vyzkoušet lov velkých parem v nižších partiích řek. Především parmy z řeky Severn jsou prý úplná monstra.
Při zpáteční cestě domů jsme se ještě zastavili ve střední Anglii na známé nádrži Draycote Water. Ani chvilku nikdo nepochyboval, že na hloupých duhácích si spravíme naši dosti pošramocenou pověst jezerních muškařů. Jak myslíte, že to dopadlo? Tři rybáři, jedna ryba. Zdá se mi, že mi tento výsledek něco připomíná. Jen si nemohu vzpomenout co.
