Úvodní poznámka Mirka Krejčího: Se zájmem jsem vždy četl komentáře Lubbeho o muškaření ve Švédsku. Letos na jaře mne napadlo ho požádat o informace, jak to s rybařením ve Švédsku je a jak to tam funguje. Lubbe mi jako zcela cizímu člověku, kterého nikdy v životě neviděl, poslal následující komentář, který jsem doplnil o české háčky a čárky a nepatrně upravil. Mnohokrát mu děkuji za ochotu a čas, který nad psaním strávil.

K rybolovu ve Švédsku a jak se tady provozuje sportovní rybařina. Na začátek několik poznámek. Jsou to jen informace a moje soukromé názory, nechci ani nemohu nikoho poučovat. Mám zkušenosti ze severního Švédska a situace v jižním je asi o trochu jiná, i když podobná. Nejsem biolog, tak nemůžu psát nějaké vědecké pojednání. Ale mezi mými kolegy je několik biologů, kteří spolupracují s ochranou ryb a se sportovním rybolovem (kraj Jamtland a Norrbotten), tak jsem něco pochytil. Myslím si, že se Česko a Švédsko nedá jen tak srovnat. Švédsko je málo zalidněné, zvlášť na severu, a existuje zde o hodně víc řek, potoků a jezer. Organizace sportovního rybářství je jiná. Švédský sportovní rybář bere omezování úlovku nebo C&R jako nezbytnou nutnost, i když má třeba trochu jiný názor. Také není všechno zlato, co se třpytí, vedle krásných vod, kam jezdí turisté, jsou vody, které na tom nejsou tak dobře, nebo které se teprve vzpamatovávají po špatném hospodařeni v minulých letech.

Napsal bych napřed něco krátce o organizaci, protože si myslím, že ta je důležitá. Nejvyšším úřadem je Státní rybářská správa (Fiskeriverket), která spadá pod ministerstvo zemědělství a rybolovu. Reguluje profesionální rybolov (ty, co to mají jako obživu) a rybolov ve státních vodách. Výraz ”voda” je nepřesný, ve skutečnosti se jedná o právo k rybolovu. Stát uplatňuje své právo jen na otevřeném moři a v několika největších jezerech, Vattern, Vanern, Malaren a Storsjo. Zbytek vod je soukromých. Na vodách, které protékají státními lesy nebo územím, které vlastní stát, v horách nebo v odlehlých oblastech stát určí hospodáře, nebo pronajme rybářské právo. Dokonce i lososí rybolov na řece Morrum, kde stát vlastní rybářské právo, se provozuje jako soukromý revír.

Sportovní rybolov dostává od státu ročně asi 50 milionů švédských korun. To je část peněz, které stát vybral jako daň z obratu u rybářského nářadí. Mezi sportovními rybáři jsou na to různé názory. Část si myslí, že státní rybářský lístek by byl lepší, dal by více peněz. Druzí žádají, aby větší část daně z obratu u rybářského nářadí šla zpátky do sportovního rybolovu. Stát dá peníze krajské a okresní správě. Ty potom rozdělují peníze na jednotlivé projekty. Kromě státních peněz přidávají kraje a okresy peníze z fondu na ochranu přírody a rozvoj turistiky. Peníze z prodeje povolenek jdou také do rybolovu. Majitelé rybářského práva mají jen jednu výhodu - povolenku zdarma nebo se slevou.

Sportovní rybolov je decentralizován. Existuje švédský svaz sportovních rybářů, ale členství je dobrovolné a svaz je byrokratický aparát, který jen živoří. V 70. letech měl kolem 150 tisíc členů, dneska má asi 10 tisíc. Politizování a byrokracie ho zničila, na svazu bylo víc úředníků než ryb ve vodě. Panovaly obavy, že sportovní rybolov utrpí, ale skutečnost byla jiná. Vznikly lokální spolky a kluby, které spolupracují, a ukázalo se, že to jde bez centrální byrokracie.

Teď k vlastnictví rybářského práva. Ve Švédsku je soukromé rybářské právo základem. Rybářské právo vlastní jednotlivec, firma, vesnice, město nebo okres. Většinou se několik vlastníků spojí a vytvoří hospodářský spolek. Spolek potom prodává povolenky na svůj revír. Druhá možnost je klubové vlastnictví. Několik zájemců vytvoří klub, podepíšou smlouvu s majiteli rybářského práva a obhospodařují vodu. Smlouvy mají platnost na 10-15 let, u řek s lososy někdy na 5 let. Na okresech a krajích jsou zaměstnáni rybářští poradci, většinou 1 na okrese a několik na kraji. Spolky a kluby si u nich mohou vyžádat radu nebo pomoc s určitými projekty. Poradci také dávají doporučení ohledně správy jednotlivých vod. Ale konečné rozhodnutí je vždy na majiteli rybářského práva.

Nyní o hospodaření na revírech. Existuje spousta druhů od ”put and take”, kde přijede cisterna, vysadí duháky 0,5kg, až po vody s C&R a vše mezi. Jsou i kvalitní ”put and take”, zvlášť na jihu Švédska, příklad Hokensas, Tidan, Bjorkaan. Na severu existují hlavně vody se smíšenou obsádkou nebo jen s přírodním výtěrem. Pokud se jedná o kvalitní vodu, a těch je naštěstí víc a víc, stav obsádky se ovlivňuje hlavně následujícími opatřeními: zabezpečováním přírodního výtěru, vysazováním ryb (pstruh potoční, siven alpský, lipan, losos, pstruh mořský), předpisy jako je nejmenší míra, C&R a způsob rybolovu nebo uzavřením useku na určitou dobu.

Přírodní výtěr je důležitý a žádná kvalitní voda ve Švédsku až na výjimky jako je Hokensas nebo Tidan se neobejde bez přirozeného výtěru. Ve většině případů platí: čím větší přirozený výtěr, tím vyšší kvalita rybolovu. Upravují se a zvětšují, pokud to jde, místa, kde se ryba může vytřít. Vody, které byly regulovány, se dávají do původních koryt (to se jedná o jižní Švédsko). V severním Švédsku se odstraňují různé objekty a úpravy, které ulehčovaly plavení dřeva. Zabraňuje se zanášení toku zeminou (to se jedná hlavně o následky těžby dřeva). Staví se rybí přechody. Na malých vodách jsou problémy s rourami, které vedou toky pod cestami; ty se musí udržovat průchodné pro ryby.

Do hodně vod se vysazují ryby. Na přehradách je majitel přehrady povinen vysazovat určité množství a velikost lososovitých ryb, protože tření bylo ovlivněno. Před několika roky se hodně vysazovaly menší násady (fingerlings, finger = prst). Dnes se od toho upustilo, protože to nebylo ekonomické. Hodně násady uhynulo a úsek se musel zavřít na nějaký ten rok, aby násada povyrostla a zdivočela. Dnes se pro umělý výtěr v řece používají Vibertovy boxy (krabice). Podrobné údaje o tomto způsobu jsou na internetu, já jej popíšu jen zhruba.

Je to plastová krabice, do které se dá až několik tisíc oplodněných jiker. Ta se upevní na vhodných místech v řece. Ohled se bere na proud, na to, aby jarní vysoká voda krabice neodnesla a aby biotop vyhovoval plůdku. Náklady jsou minimální, přežívání plůdku je vysoké a tento způsob hodně nahradil vysazovaní malé násady. Jinak se vysazuje větší ryba, do potoků a řek bez predátorů jako je štika tak ve váze 0,2-0,4 kg. Do jezer se štikami se vysazují větší ryby, 0,5-0,8kg. Úsek řeky se potom uzavře pro rybolov, většinou na zbytek sezóny. Na jezerech je to těžší, ale ta část jezera, kde se ryba vysadila, se pro rybolov také uzavře.

Ryba potřebuje čas na aklimatizaci. Předpisů na rybolov je hodně. Většinou se řeka rozdělí na různé úseky. Na některých úsecích s velkou hustotou malých exemplářů je rybolov zakázán. Na těch, které jsou vhodné pro muškaře, se smí pouze muškařit. Třpytkování je povoleno jen na jezerech, na řekách na úsecích se stojatou vodou. Některé řeky jsou celé určené pro muškaře. I na některých jezerech se některá místa rezervují pro muškaře. Hodně se doporučují háčky s miniprotihroty nebo bez protihrotů a rybáři se žádají, aby ryby pouštěli již ve vodě. Někde jsou povinné vyprošťovače. Některé úseky jsou C&R, zbytek má limitovaný počet úlovků, ponejvíc 1-3 ryby. Od minimální délky se nyní často přechází na ”window limit”. Pro příklad: rybář si může ponechat denně 2 ryby mezi 40-45 cm. Menší a větší se musí pustit.

Na některých vodách je omezený počet rybářů. Zájemce pošle na jaře žádost a pokud je velký zájem, tak se povolenky losují. Losování je také normální u lososích řek v severním Norsku. Všechny předpisy dostane rybář při koupi povolenky s mapou revírů, ponejvíc v angličtině a němčině.

Teď už zbývají jen dvě věci. Jak se pravidla dodržují? Já si myslím, že ano. Švédský rybář je opravdu dost poctivý a k vodě jde hlavně pro rybolov a ne pro rybu. Další věc je, jestli tato opatření fungují. Některá opatření jsou určitě sporná a některá se dají vylepšit (třeba dělat rozdíl mezi vysazovanými rybami a přírodně vytřenými jako v USA a Kanadě). Ale s těmi zkušenostmi, které mám, jsem přesvědčen, že fungují. Nechci dělat reklamu některým vodám, ale srovnám tři případy, které znám. Kraddsele na řece Vindelalv, kde před 10-15 roky byli pstruzi a lipani do maximálně 20 cm. Dnes stojí povolenka 150 skr/den, počet rybářů je omezen, limit na pstruha je 1 ryba o velikosti 45-50 cm. V minulém roce byly všechny ryby vráceny do vody, kromě jednoho pstruha, který byl tak poraněn, že nešel zachránit. Někteří rybáři loví dvouručními pruty jako lososy, protože velikost pstruha je až přes 5 kg.

Druhý případ je Parlalven na západ od městečka Jokmokk. Já jsem tam lovil v letech 1984 a 1989. Jediným úlovkem bylo několik lipanů kolem 15 cm. Řeku si pronajal rybářský klub z Jokmokku a začal se o ni starat. Před dvěma roky volal dánský kolega Rasmus, který pracuje pro časopis Fisk og Fri, a tvrdil, že tam ulovil dva pstruhy přibližně 3-4kg.

Kamarádův syn se chtěl naučit muškařit. Protože Parlalven je lehce dostupná, jeli jsme minulý rok na tuto řeku. Bohužel žádného velkého pstruha jsme neulovili. Ale lipany ”začátečník” ulovil. Za 3 dny kromě jiných ryb 6 lipanů přes 50 cm. Já se chlubit nemohu, fungoval jsem jako kuchař, hlídač ohně, nosič dříví a vyprošťovač mušek ze stromu. Když jsme potom seděli u ohně a opékali místní špekáčky a zapíjeli je koňakem (kamarád bydlí ve Francii), tak ”začátečníkovi” vůbec nevadilo, že jsme ty ryby pustili.

Poslední případ je Nybroan v nejjižnějším Švédsku. V roce 1970 to byla odpadní stoka bez života, dneska je to jedna z nejlepších švédských vod na mořské pstruhy. Odhaduje se, že do potoka (řeka to není) táhne ročně přes 4 tisíce mořských pstruhů.

Mohl bych popsat ještě jeden případ, severní Norsko, tzv. Finnmarksviddu. Zde se jedná o velké území s podobným problémem. Měl jsem možnost poznat vývoj od začátku 70. let do dneška. Dovolím si tvrdit, že ”Vidda” je dneska stejně dobrá na pstruhy, lipany a siveny, jako slavné řeky na poloostrově Kola. Ale to bude někdy jiná kapitola.

Teď ještě poznámka k tvému popisu rybáře, který bere vše. Já si myslím ze většina rybářů, co loví lososovité ryby, nejsou lékaři, chirurgové. Jak může rybář očistit pstruha 25cm bez toho, aby použil skalpel a mikroskop? Mám známého z Finska, který tvrdil, že v 40. letech jedli ve Finsku vše, dokonce kůru ze stromů. Ale to byla válka. Pochybuji, že nějaký český sportovní rybář si dal dneska chleba z borové kůry a lišejníku. A cena ulovené ryby? Já když spočítám cenu vybavení a výstroje plus náklady na cesty a povolenky, tak cena ulovené ryby neznamená vůbec nic. Jen za to vybavení bych mohl jíst čerstvé ryby z místního obchodu 3x denně zbytek života. Americky rybář Lee Wulff řekl: „Pstruh, který ze zabije, se už nikdy nevytře.“

To bude tak všechno. Doufám, že jsem ti alespoň trochu přiblížil život rybáře ve Švédsku. Zdraví